Není lidovka jako lidovka, dalo by se říct. U řady moravských písní, které s chutí zpívají celé generace zpěváků a hrají muzikanti nejen z naší země, není autor znám. Ale u některých si přímo autor přál být neznámý a o řadě skvostů moravského folklóru se řadu let nevědělo, že autor stále žije a je aktivní muzikant. Nejznámějším příkladem je například skladba Vínečko bílé, ale Fánóš Mikulecký napsal takových skladeb mnohem více. Nová kolekce dvaceti sedmi skladeb nabízí písně autorské, ať už zlidovělé, nebo záměrně autory nepřiznané.

Lidová píseň se vymezuje problematicky, protože nemůžeme přesně určit, jak vznikla. Je proměnlivá a nestálá a existuje jako stále živý a vyvíjející se organismus s každou svou novou interpretací. Lidová píseň bývá vázána na určitou společenskou situaci a je předávána kolektivní pamětí a generačním přenosem. Proti písni lidové stojí píseň autorská. Zrcadlí větší či menší podíl autorovy individuality. Bývá pevně ukotvená ve svém rytmu, tónině, má pevné schéma. 27 písní, které jsou součástí tohoto alba, však chtějí poukázat na to, že nereprezentují dva odlišné světy, ale že se navzájem ovlivňují a proplétají. I na počátku lidové tvorby kdysi nějaký autor stál. Vycházel ze znalosti melodií, které ho v dané oblasti obklopovaly, a tak dokázal vystihnout jejich charakter. Své pocity nebo prožitou situaci tak dokázal přenést do ucelené hudební formy. A to je odvěký proces, který se děl odedávna – a děje se stále.

Někteří drobní skladatelé se k autorství zcela nehlásili, nebo ne hned. Pokud se píseň líbila a začala se zpívat, byla to pro autory ta největší odměna. K nejznámějším autorům zlidovělých písní patří právě Fanoš Mikulecký. Mluvíme-li o autorských zlidovělých písní, jsou psané tak, aby co nejvíce zapadly mezi původní repertoár oblasti. Tyto písně vznikaly jednak proto, aby propojily materiál z terénu použitý ve scénických a hudebních pásmech souborů a cimbálových muzik jako například v případě V. Bradáče a V. Štrunce ze souboru Radhošť.

Pak je tu další rovina autorských písní, která si už neklade za cíl být vnímána jako folklorní, ale jako tvorba lidovým prostředím inspirovaná. Dramaturgie jednotlivých písní se posunuje od žánru folklorního k world music. K těmto nejznámějším autorům těchto písní patří Jiří Pavlica, Tomáš Kočko nebo Marian Friedl. Autorské nebo lidové písně mají ale něco společného, lásku ke zpěvu a muzice, třeba u sklenky dobrého vína, která k jižní Moravě neodmyslitelně patří.
01 V širém poli studánečka      03:26                  
02 Zasvítil měsíc           03:42   
03 Už nás volajů             02:22                  
04 Ej, víno, víno               01:50                                  
05 Až ně budú hudci hrát           02:18                  
06 Gdyž jsem slúžil císařovi     03:02                  
07 Měla jsem já falešného        01:06                  
08 Lúka zelená, neposečená, Kosa nakovaná 04:01                   
09 Od Prešpurka dážď ide         02:35                                  
 10 V širém poli               01:56                  
 11 Mašíruju na Francúza           01:46                  
 12 Člověk a země         03:21                  
13 Išli, išli          02:58                   
14 Kyčera          03:48                   
15 Gajdošku, gajdošku               03:23                  
16 Zbojnický zvrtek       03:14                  
17 Formani       03:14   
18 Svatojan      04:56   
19 Na zelených kopcách            02:15                  
20 U susedů za dveřama           02:22                  
21 Na strážovskom brale           02:39                  
22 Zahraj ně Martínku  01:34                  
23 Doliny hluboké, Čí to byly koníčky  01:55   
24 Ty studená voděnko, Co sa to šaboří             02:38   
25 V Holomúci na hradě, Fialenka modrá, Když jsem byl          03:31                  
26 Mikulecká dědina    02:17                  
 27 Bude večer 03:24