Z komentáře Antonína Schuberta k původnímu LP albu 1 12 1158 "Gaetano Bardini Madame Buterfly, Bohéma, Děvče ze Zlatého západu, Manon Lescau, Komedianti, Aida, Síla osudu, Manon, Werther" vydanému v Supraphonu v roce 1972 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:

GAETANO BARDINI (*8.října 1929), rodem Toskánec, je synem té Itálie, kde se zrodila nejen spisovná italština, ale také ono umění, jež posvětilo renesanci. Zde vyrůstali pěvci, kteří se účastnili vzniku opery a zde také žije dosud tradice sólového zpěvu. Odtud vyšel Titta Ruffo, slavný partner Enrica Carusa , Gino Becchi a celé desítky dalších významných pěvců. Z téže provincie pochází jeden z největších tenoristů nedávné doby – poznamenané jmény Tancrediho Pasera, Aureliana Pertila, Beniamina Gigliho a Giacoma Lauri-Volpiho - neméně slavný a pěvecky proslulý Galiano Masini, dosud žijící. Ten ve své vile v Livornu ujal mladého Gaetana Bardiniho a připravil ho pro pěveckou dráhu. Masiniho tehdy zaujal jeden z nejkrásnějších tenorových hlasů naší doby, spojující se u něho s pěveckým zanícením a uměleckým talentem nejvyšší míry. Když se v roce 1955 zúčastnil mladý Gaetano Bardini soutěže v Římě, vyhrál bezkonkurenčně první cenu a předseda poroty – Beniamino Gigli – mu předal nejen zlatou medaili, ale prorokoval mu i velkou pěveckou kariéru. Na Bardiniho se usmálo první umělecké štěstí; hned po soutěži zaskočil v Catánii za Giuseppe Di Stefana v Mascagniho opeře Iris, podobně v roce 1966 přejal v New Yorku za indisponovaného Franca Corelliho roli Johnsona v Pucciniho opeře Děvče ze Zlatého západu a zpíval ji s takovým úspěchem, že zůstal v angažmá tohoto divadla po čtyři roky. Pak následovala Jižní Amerika, Evropa a dostal se i knám. Zamiloval si naše hudební obecenstvo, které ho již od prvního vystoupení v Plzni (Trubadúr – Manrico) vřele přijalo. Z jeho úspěchů v Československu musíme jmenovat Verdiho Requiem v chrámu sv.Víta na Hradčanech, jeho koncert ve Smetanově síni, po němž ho pražský kritik nazval „novým Carusem“, a hostování na téměř všech operních jevištích v naší vlasti včetně Národního divadla v Praze, kam byl8 zásluhou jeho ředitele Přemysla Kočího získán pro vystoupení v opeře Bohéma) na scéně Tylova divadla). I zde Bardiniho oduševnělý přednes triumfoval. Není tedy divu, že znovu rád přijíždí do Československa a prohlašuje, že tato zem je jeho druhou vlastí…Z jeho rozsáhlého operního repertoáru uveďme alespoň to nejhlavnější: Sedlák kavalír, Tosca, Síla Osudu, Děvče ze Zlatého západu, Bohéma, Trubadúr, Turandot, Don Carlos, Rigoletto, Carmen. Vynikající pěvecké studium přináší ovoce a umožňuje Bardinimu v jeho kariéře stále rostoucí umělecké úspěchy. Jeho hlas dostává osobitou krásu a přesvědčivost přednesu z něho záhy činí nepostradatelného pěvce všude tam, kde ho jednou obecenstvo slyšelo. Podobný ohlas má i jeho první gramofonová nahrávka Supraphonu, jež byla za pouhý rok zcela rozebrána. Proto přistoupil Supraphon k natočení desky druhé, kterou dnes dostáváte do rukou…

GAETANO BARDINI (*8.10. 1926 – †3.11. 2017)