Komentář k původnímu LP albu 01 0280 "Promenáda s buřinkou" vydanému Pantonem v roce 1971 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně v Supraphonu:

MUZIKA BEZ KAPELNÍKA si vás dovoluje pozvat na promenádu. Nepředkládá vám tedy svou profilovou desku, ale další z řady těch, kterými vám chce udělat radost. Rozdávat dobrou náladu, přinášet veselou písničku. Může to být písnička, která vznikla uvnitř souboru, nejčastěji z pera všestranného Petra Dudeška, nebo některá z těch, které pro muziku píší stálí externí autoři, ba dokonce některá z těch, které patří do oblasti pop music a jejich svéráznými úpravami se Muzika bez kapelníka vydává do jiného hájemství, ale vede si tam stejně zdatně. Je to díky tomu, že muzikanti (Karel Fírek-trumpeta, Lumír Hrbáč-klarinet, Pavel Fojtík-lesní roh, Josef Kostřiba-harmonika, Josef Moláček-tuba, Jan Matušínský-bicí) hrají s chutí a z radosti z živelného muzicírování, že zpěváci a sólisté (Petr Dudešek, Magda Špačková, Květa Macurová a Jiří Čeporan, ale i dětské sexteto Berušky) dokázali najít ve svém žánru způsob interpretace, který se odlišuje od jiných. Je to díky tomu, že všechno, co tato muzika dělá, vzniká v družné partě kamarádů jako více či méně dílo kolektivní.
Svůj vklad přináší i aranžérská práce, která souboru vtiskuje vlastní a neopakovatelný barevný tón. Rozhodující je tu aranžérský podíl Josefa Kostřiby, i když není sám, kdo pro soubor aranžuje. Je to i Petr Dudešek, Karel Fírek, Drahoslav Volejníček. V široké paletě spolupracujících textařů drží si primát Zbyšek Malý, autor většiny textů písniček, které muzika hraje. Má smysl pro náladu a nápad, což zvláště vynikne u písniček pro děti. Promenáda s buřinkou není profilová deska. To by tu musela být řada jiných písniček, které soubor „udělaly“. Museli by tu být zastoupeni i další autoři (Václav Krutílek je příkladem za všechny). Prostřednictvím této desky přichází k vám domů Muzika, která nemá kapelníka, muzika, která českou písničku zpívá stejně na častých vystoupeních doma jako v zahraničí (NSR, Jugoslávie, SSSR, NDR, Polsko). Většinu melodií jste už mohli slyšet v televizních a rozhlasových pořadech. Podle toho posledního v televizi, s nímž se budete setkávat v budoucnu častěji, byla tahle deska nazvána.
Tak „…ať popíchá bodláčí
toho, kdo se zamračí!
Kdo chce být sám, když písní zvou
PROMENÁDY S BUŘINKOU“.