V nastávající generaci českých koncertních umělců má kytara svého vynikajícího reprezentanta. MILOSLAV MATOUŠEK (nar. 1956) se začal učit hudbě na LŠU v Jilemnici, později studoval u profesora Josefa Švédy na konzervatoři v Kroměříži a své hudební vzdělání dovršil na Vysoké hudební škole F.Liszta ve Výmaru ve třídě docenta Rolanda Zimmera. Mimořádné nadání spojené s cílevědomým a houževnatým úsilím přineslo velmi brzy cenné výsledky. V roce 1980 se jeho nahrávka probojovala v renomované mezinárodní soutěži pořádané francouzským rozhlasem za přednes Pěti bagatel Williama Waltona a dvaceti variaci na španělskou píseň Manuela Ponce velmi čestné třetí místo. Vrcholem dosavadní umělecké kariéry Miloslava Matouška je však 1. cena a zlatá medaile v pátém ročníku mezinárodní kytarové soutěže Alirio Diaze v Caracasu ve Venezuele v roce 1981, která završila první etapu vývoje mladého kytaristy, ale současně zahájila novou, charakterizovanou prohloubeným studiem obsáhlého koncertního repertoáru, zabírajícího slohová období koncertního repertoáru, zabírajícího slohová období od raného baroka a po naši současnost…Na své první gramofonové desce nahrál Miloslav Matoušek malý, ale reprezentativní výběr ze svého repertoáru. Sešly se zde zcela odlišné a silně kontrastující světy. Chronologicky nejstarší jsou ČTYŘI TANCE ze sbírky Terpsichore Michaela Praetoria (1751-1621), které pro kytaru upravil John Williams. Sólistovi budou na desce vždy připomínat soutěž pařížského rozhlasu, kde byly předepsány jako povinná skladba. Do klasické země kytary nás zavedou dvě skladby, jejichž autorem je Španěl Regino Sainz de la Maza (nar.1896). Pomalá PETENERA je založena na zvláštním akordu (v podstatě to je nerozvedený průtah), pod nímž, v basu, probíhá vlastní melodický živel. Druhou částí dvojice je rychlejší ZAPATEADO s pomalým, ale vášnivým středním dílem. Pro soutěž v Caracasu musel Miloslav Matoušek nastudovat i několik děl latinskoamerických autorů. Z nich si můžeme poslechnout KONCERT PRO KYTARU A ORCHESTR Antonia Laura (nar. 1917), nestora venezuelských skladatelů a jednoho z porotců soutěže. Třívětá kompozice připomíná svými lidovými prvky slavný Concierto de Aranjuez Joaquina Rodriga, ale svou provenienci prozrazuje zvláštními, pro naše ucho nezvyklými harmonickými postupy a exotickými rytmy. Za zvláštní zmínku stojí krásná, silně emocionálně zabarvená volná věta a dravé finále s dominujícími synkopickými plochami strhujícího temperamentního výrazu. Českou tvorbu pro kytaru reprezentuje MALÉ NOKTURNO Štěpána Raka (nar.1945) komponované ve Finsku, kde autor několik let učil. Není to skladba typická pro hudební sloh svého tvůrce, nýbrž spíše líbivý a vděčný koncertní kousek s prvky finské melodiky, klidná hudba s jedním výrazným vrcholem. Jana Obrovská (nar.1930) věnovala kytaře mnoho úsilí a vytvořila pro tento nástroj celou řadu závažných skladeb, které se dnes hodně hrají u nás i v zahraničí. Její Pasacaglia a toccata byla již v roce 1972 oceněna na Mezinárodní kytarové soutěži v Paříži a skladba HOMAGE A BÉLA BARTÓK byla již psána jako povinná skladba na objednávku pro tuto soutěž. Je to myšlenkově závažné dílo, vnitřně členěné na pět vzájemně kontrastních oddílů, které dává interpretovi možnost uplatnit všestrannou techniku levé i pravé ruky a všechny efekty kytarové hry. V interpretaci Miloslava Matouška vyniknou výborně všechny kompoziční jemnosti díla, v jehož úvodní části slyšíme Bartókovo téma, rozváděné potom ve vynalézavých parafrázích i v ostatních dílech. Je to virtuózní kus vyžadující naprosto dokonalé ovládání nástroje, skvělá ukázka moderní virtuózní skladby pro kytaru.