Komentář Jaroslava Holečka k původnímu LP albu 8110 0475 "Česká soudobá tvorba / Domažlický, Kovaříček, Zouhar" vydanému Pantonem v roce 1985 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně v Supraphonu:
FRANTIŠEK KOVAŘÍČEK (1924) je autorem nepříliš rozsáhlého, ale zato výrazně osobitě profilovaného díla s převahou skladeb komorních. Rozhodl-li se nyní předložit hudební veřejnosti gramofonovou nahrávku své absolventské práce na AMU (u prof. J.Řídkého), učinil tak jistě proto, že OUVERTURA PRO VELKÝ ORCHESTR z roku 1952 je dílo šťastné, naplněné mladistvým optimismem a rozjásané spontánní radostí ze života. Dlužno dodat, že v roce 1962 se autor k dílu vrátil a poněkud je přepracoval. Ouvertura je skladba přehledné sonátové formy (se zrcadlovou reprízou) a stavebně těží z kontrapozice dvou výrazně kontrastujících hudebních myšlenek. Nehlásí se k žádnému vzoru, ale vyrůstá z ducha hudby našeho věku a klade si jediný cíl: vyvolat v posluchači stejný radostný životní pocit, s jakým byla komponována.
Převezení tělesných pozůstatků Bohuslava Martinů ze Švýcarska do rodné země v srpnu 1979 bylo pro brněnského skladatele ZDEŇKA ZOUHARA (1927) podnětem k tomu, aby se poklonil památce svého dlouholetého přítele. Učinil tak formou symfonických variací na téma písně „Přiletěl ptáček z cizí krajiny, donesl psaní, v něm pozdravení“, kterou nalezneme v sešitě Písniček na dvě stránky z roku 1944. V této citově silně exponované skladbě se autor zamýšlí nad posledními léty života velkého rodáka z Poličky, s nímž byl deset let v přátelském písemném styku. Z variací dýchá atmosféra upřímného obdivu, klidu a jasu, která odpovídá vroucně rozechvělým skladbám Martinů, poznamenaným palčivou touhou po domovu.
Symfonický obraz pro violoncello a orchestr JARO RYTÍŘE D´ARTAGNANA FRANTIŠKA DOMAŽLICKÉHO (1913) si již vydobyl uznání interpretů i kritiky po několika reprezentativních provedeních ve Francii i u nás. Myšlenkou zhudebnit slavný román Al.Dumase se autor zabýval již dlouho, ale konkrétní podobu dostal umělecký záměr až ve chvíli, kdy se rozhodl komponovat koncert pro violoncello. Vytvořil skladbu, v níž je sólový nástroj perzonifikací titulní postavy. Přirozeně, že i d´Artagnannovi druzi jsou reprezentováni nejen vlastními hudebními tématy, ale i nástroji (Athos - lesní roh, Porthos – tuba, Aramis – hoboj). Formálně je skladba fantazijně uvolněným rondem, v němž funkci opěrných pilířů zastupují hudební plochy nadepsané „Pan Dumas vypráví“. Mezi nimi se rozvíjí několik epizod z mládí jednoho ze čtyř mušketýrů. Prvkem tmelícím celou skladbu je part sólového violoncella, virtuosně vděčný, ale organicky zakomponovaný do struktury partitury, která patří k nejoriginálnějším programním skladbám soudobé české hudby. A tak některé zvukomalebné efekty znázorňující například tasení kordu nebo šermířský souboj je možno považovat za ilustraci děje, ale můžeme je poslouchat i jako působivý instrumentační nápad.