Z komentáře Miloše Pokory k původnímu LP albu 0 11 0436 "Slavní instrumentalisté z počátku 20. století" vydanému Supraphonem v roce 1968 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně.:
Umění oživovat umělecká díla je staré jako umění samo. Jeho poslání, kterého se reprodukční umělci ujímají a věnují mu celé své nadání a zkušeností vypěstovanou dokonalost, aby tlumočili posluchačům nejniternější obsah hudebních děl všech stylů a žánrů, bývá zachycováno v hudebních dějinách pouze okrajově a opředeno rozličnými legendami. Teprve technika zvukového záznamu umožnila zachycovat ryzí hodnoty reprodukčního umění jako prameny, jež je možno badatelsky zpracovávat. Na této desce jsou přetočeny starší gramofonové snímky čtyř z největších interpretů, jejichž tvůrčí epocha spadá do počátků našeho tisíciletí…
IGNACY JAN PADEREWSKI (1860-1941) znamenal v dějinách klavírní hry celou epochu. Přišel do doby, která definitivně opustila používání stavebně starších typů nástrojů a přešla ke křídlům dnešního typu, umožňujícím plně využít dynamickou škálu úhozové techniky. Díky tomu mohl Paderewski udivovat svým „železným“ úhozem, který ho tak proslavil a o němž se vyjádřil G.B.Shaw větou: Hrál Chumanna jako 10 Klár Shumannnových“. Odpovídalo to jeho dynamické povaze vtělené do hry a umocněné hlavně vlivem jednoho z největších pedagogů – T.Lešetického – k němuž Paderewski po studiích ve Varšavě a Berlíně odešel do Vídně. Vztah Paderewski-Lešetický ukazuje další důležitý rys umělcovy povahy – kritičnost. Přes veškerou úctu, kterou umělec vůči svému pedagogovi choval, nepřijal a rozhodně odmítl interpretovat jakékoli úpravy, kterými se Lešetický snažil „Vylepšit“ např. Chopina. Schopnost věcného úsudku tvořila pak spolu s tím dynamickým v jeho ctižádostivé povaze skutečnou osobnost umělce, který byl poctěn čestnými doktoráty 11 světových univerzit, stál na čelném místě polské diplomacie na sklonku 1. světové války, hovořil s největšími státníky a jehož projevy byly uměleckou i politickou demonstrací polské národní kultury…
WANDA LANDOWSKA (1879-1959) cembalistka polského původu…jednou ze skladeb přednášených umělkyní na této desce – Anglickou svitou č. 38 (pouze Gavota) na sebe poprvé výrazně upozornila. V ostatních na desce nahraných skladbách dosvědčuje svůj smysl pro drobnokresbu a cit k miniaturám. Není to dáno pouze charakterem předklasických skladeb, nýbrž se tu ukazuje její osobitý přístup k dílu, kde kompozičně zdařilý detail staví výše než okázale brilantní větu al fresco. Hra Landowské je výrazem lidské pohody; umělkyně se zdráhala přijmout pro interpretaci klasické a předklasické hudby jakékoli omezení. Víme z jejích výroků, jak ostře nesnášela jakékoliv dogma i předpis, hrát klasiky odměřeně, s předem stanovenou mírou spontaneity…Vliv Landovské na renesanci cembalové hry i tvorby byl nesporný. Za svého evropského pobytu (r. 1941 odešla definitivně do USA, kde zemřela) podnítila vznik dvou moderních cembalových kompozic – cembalového koncertu M. de Fally a skladby F. Poulence, nazvané Concert Champêtre.
Jedné z největších hvězd houslového nebe a nejosobitějšímu z umělců vůbec je věnována další část této retrospektivní nahrávky. U FRITZE KREISLERA (1875-1962) nás zaujme nejen jeho virtuozita, ale i nápadný život, plný zvratů a neustálého hledání cílů. Dnes, kdy umění instrumentalistů je natolik specializováno, že vyčerpává celou osobnost a její životní rytmus zcela podléhá tomuto řemeslu, lze těžko pochopit, jak mohl vynikající houslista studovat piaristické gymnasium, medicínu, být vojákem z povolání a přitom si uchovat nástrojovou techniku, cit a vše potřebné. Kreisler nepovažoval provozování hudby za povolání, nýbrž radost. V uctívání talentu jako daru přírody došel až k absurdnu. Prohlásil doslova: “Umělci by měli hrát zadarmo, dokonce by měli platit za to, že mohou hrát.“ Kreisler talentem skutečně „hýřil“, jeho invence se vybíjela na transkripcích a kompozicích řady přídavků, které zlidověly a hrají se dodnes v nejrůznějších aranžmá, nejsilněji však působí v autentickém podání. SERGEJ RACHMANINOV (1873-1943) je v myslích dnešního posluchače zakotven především jako skladatel velmi vděčného a pianisticky kultivovaného repertoáru. Ve své době se však proslavil jako klavírní virtuos a dirigent…představoval typ ruské klavírní školy s její příslovečnou expanzívností, s jakou pronikla do světa, aby se nakonec přenesla do USA a obohatila tamější hudební život svým výrazovým bohatstvím. Skladatelsky vyrůstal Rachmaninov z okruhu Čajkovského, v klavírní hře se věnoval především romantikům a Skrjabinovi.
Paderewski, Landowská, Kreisler, Rachmaninov – čtyři umělci, jež pojí stejné poslání, a čtyři různé světy….Díky gramofonové desce nemohou být jimi vytvořené hodnoty upadnout v zapomenutí.