Michaela Ambrosi je hráčkou na příčné a zobcové flétny, pedagožkou a badatelkou, která s velkou vášní propojuje všechny tyto obory. Absolvovala hru na moderní příčnou flétnu na Pražské konzervatoři ve třídě Jana Riedlbaucha. V závěrečném ročníku konzervatoře se setkala s Janou Semerádovou, jejíž hra ji natolik okouzlila, že se u ní rozhodla studovat hru na barokní příčnou flétnu v oboru Historická hudební praxe na Univerzitě Karlově v Praze, Týnské škole - Collegium Marianum. Souběžně také zdokonalovala hru na zobcovou flétnu pod vedením Jakuba Kydlíčka. V dalším studiu pokračovala na Koninklijk Conservatorium Den Haag ve třídě Wilberta Hazelzeta a Kate Clark, kde měla možnost seznámit se s interpretací hudby na historické příčné flétny od renesance až po romantismus. Svou hru dále konzultovala s mnoha světově uznávanými flétnisty, jako např. Lisa Beznosiuk, Rachel Brown nebo Jostein Gundersen. Finální podobu jejího flétnového jazyka ji však pomohl utvořit Marcello Gatti, u kterého studovala na Conservatorio di Verona "Evaristo Felice Dall'Abaco" a na Universität Mozarteum Salzburg.

Po stopách ztracených sonát a úryvků z doposud nepopsaných etap ze života Jiřího Čarta se vydala v průběhu svých magisterských studií na Královské konzervatoři v Haagu. Jelikož se do její magisterské práce nevešly všechny informace a hudební materiály, které nalezla, zasvětila tomuto tématu i své doktorské studium na JAMU v Brně. Při vyhledávání Čartových kompozic pro tuto práci mezi nimi objevila i sonáty, které z jejího pohledu hudební řeč Jiřího Čarta vystihují nejvíce. Tyto sonáty se zároveň dramaturgicky skvěle hodily pro flétnové CD. Žádná z nich však nebyla do této doby natočena na dobový ani moderní nástroj, jedná se tedy o světovou premiéru nahrávek těchto skladeb na kopii flétny, na jakou by byly pravděpodobně hrány v době svého vzniku. Vybrané sonáty jsou v rukopisných opisech uloženy v hudebních knihovnách v Berlíně, Jeně, Stockholmu a Wolfenbüttelu.