Michaela Ambrosi

Hráčka na zobcové a příčné flétny, pedagožka a hudební badatelka, která s velkou vášní propojuje všechny tyto obory. Absolvovala hru na příčnou flétnu na Pražské konzervatoři ve třídě flétnisty a básníka Jana Riedlbaucha. V závěrečném ročníku konzervatoře se setkala s flétnistkou Janou Semerádovou, jejíž hra ji natolik okouzlila, že se u ní rozhodla studovat hru na historické příčné flétny na Univerzitě Karlově v Praze, Týnská škola - Collegium Marianum. Souběžně s tímto studiem také zdokonalovala svou hru na zobcovou flétnu na Pražské konzervatoři, a to pod vedením Jakuba Kydlíčka. V dalším studiu pokračovala na Královské konzervatoři v holandském Haagu, ve věhlasné třídě Wilberta Hazelzeta a Kate Clark. Svou hru konzultovala s mnoha světově uznávanými flétnisty, mezi kterými si velmi váží lekcí s inspirativní Lisou Beznosiuk. Finální podobu jejího flétnového jazyka ji však pomohl utvořit italský flétnista Marcello Gatti.

Po stopách ztracených sonát a úryvků z doposud nepopsaných etap ze života Jiřího Čarta jsem se vydala v průběhu svých magisterských studií na Královské konzervatoři v Haagu. Jelikož se do mé magisterské práce nevešly všechny informace a hudební materiály, které jsem nalezla, zasvětila jsem tomuto tématu i své doktorské studium na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) v Brně. Při sběru kompozic pro tuto práci jsem také narazila na sonáty, které hudební řeč Jiřího Čarta nejvíce vystihují, a které se dramaturgicky nejlépe hodí pro flétnové CD. Žádná z nich nebyla do této doby natočena na dobový ani moderní nástroj. Jedná se tedy o světovou premiéru nahrávek těchto děl na kopii flétny, na jakou byly tyto pravděpodobně hrány v době svého vzniku. Vybrané sonáty jsou v rukopisných opisech uloženy v hudebních knihovnách v Berlíně, Jeně, Stockholmu a Wolfenbüttelu.