První a druhý smyčcový kvartet napsal Bedřich Smetana v posledním desetiletí svého života a oba náleží jak k vrcholným dílům umělecké zralosti skladatele, tak i mezi skvosty světové kvartetníliteratury. První smyčcový kvartet má, jak napovídá jeho podtitul "Z mého života", rysy intimní zpovědi, nicméně ve výsledku přerostl ryze osobní rovinu a stal se obrazem všeobecně lidského, sugestivního dialogu mezi silnou lidskou osobností a jejím osudem.
Druhý smyčcový kvartet vznikl v době, kdy Smetanova nemoc dostoupila vrcholu, kdy hluchý tvůrce si byl vědom tragiky svého osudu. Autobiografické rysy nelze pominout ani zde, jsou však jiného rodu než v prvním kvartetu. Hudba, odrážející záchvěvy rozbolavělého nitra, překonává krize a kulminuje v závěru optimistickou vizí. Nastudování a nahrání Smetanových kvartetů patří k prestižním cílům a úkolům každého souboru. Nelze se divit, že tuto interpretační výzvu přijalo i Škampovo kvarteto. Nahrávka Škampovců přináší osobitě generační pohled na tato díla českého hudebního velikána při plném respektu skladatelova rukopisu.

Osobitě generační interpretace Smetanových smyčcových kvartetů