Zatímco ve střední a západní Evropě patřila komorní hudba v 18. a 19. století k nejrozšířenějšímu druhu zábavy středních a šlechtických vrstev, v Rusku neměla žádnou tradici: kulturní klima zde bylo odlišné a zájem se orientoval jiným směrem. Rok 1871, kdy se se svým prvním smyčcovým kvartetem op. 11 představil Petr Iljič Čajkovskij (1840-1893) a sklidil s ním svůj první velký úspěch, je tedy svého druhu mezníkem, neboť prolomil nedůvěru ke komorní hudbě a otevřel jí cestu do ruského hudebního života. Již v tomto raném díle přicházejí ke slovu vlastnosti typické zejména pro Čajkovského pozdní symfonickou tvorbu - zjihlý lyrismus, stesk a melancholie. Nejvýrazněji se to projevilo ve druhé větě nadepsané Andante cantabile, která se díky své melodické kráse, jímavé citovosti a upřímně prožitému smutku stala nejpopulárnější skladbou svého tvůrce vůbec. Druhou skladbou na CD je Druhý kvartet, pozoruhodná skladba významného člena Mocné hrstky, Alexandra Porfyrjeviče Borodina (1833-1887). Dvou klenotů ruské komorní hudby se s chutí ujalo Kvarteto města Prahy, které, kromě toho, že je zná z nesčetných vystoupení celý hudební svět, drží i nepsaný rekord v délce aktivního působení: od svého založení v roce 1955 koncertovalo až do roku 2001. Za nahrávku Mozartových smyčcových kvartetů obdrželi čeští umělci japonskou cenu Nippon Columbia Golden Disc Prize (1976) a dvakrát cenu Wiener Flötenuhr (1975 a 1982). Slogan: Komorní hudba citlivým tlumočníkem hluboké ruské duše!