Jestliže Má vlast Bedřicha Smetany (1824-1884) je jedním z kulminačních bodů celkové historie symfonické básně, pak jejími předchůdci jsou symfonické básně z doby skladatelova působení ve Švédsku. Povzbuzen Lisztem, jehož navštěvoval ve Výmaru, rozhodl se i Smetana pro tvorbu inspirovanou literárními podněty. Tematicky je trojice tzv. švédských symfonických básní zajímavě pestrá: zatímco Richard III. zpracovává krvavé drama z prostředí anglického dvora a Valdštýnův tábor líčí den a noc ve vojenském táboře, je Hakon Jarl portrétem norského krutovládce podle dánského dramatika Oehlenschlägra. Smetana tato díla napsal mezi třicítkou a čtyřicítkou a jsou to již svébytné tektonické monolity obdařené mistrovskou instrumentací a výraznými motivy, tedy hodnotami, které tuto trojici trvale zařadily do dramaturgických plánů nejlepších symfonických orchestrů. V Jihočeské suitě Vítězslava Nováka (1870-1949) se zračí skladatelova vřelá láska k rodným jižním Čechám, z níž se koryfej české moderny vyznává v době tvůrčího i životního bilancování na konci 30. let minulého století. Jak si s uměleckým poselstvím této hudby poradil třicetiletý dirigentský talent Rafael Kubelík (1914-1995) ve čtyřicátých letech minulého století, posuďme společně ze znovuvydaných snímků vzorně ošetřených nejmodernější v současnosti dostupnou zvukařskou technikou. Slogan: Třicetiletý Kubelík diriguje Smetanu a Nováka