Druhý titul, jenž má představit umění Vlachova kvarteta v jeho nejlepší formě, je vůči výše zmíněnému Beethovenovu osmnáctému opusu téměř v nejpříkřejším možném kontrastu. Oproti jasné klasicistní hudební řeči tu stojí dva typičtí reprezentanti impresionistické poetiky s její francouzskou elegancí, rafinovanou zvukovostí, neklidnou rytmikou a harmonickou víceznačností.