"Z této houslistky vyzařuje něco na způsob živelné, extatické muzikálnosti cikánských primášů, avšak zkázněné v dokonale kultivovaný tvar, proto její hra vzrušuje a strhuje." Takové ocenění si Ida Haendel (*1928) vysloužila v roce 1957, kdy ji Praha slyšela poprvé, na koncertě za doprovodu skvělého pianisty Alfréda Holečka. Houslistka polského původu byla tím zázračným dítětem, které svůj talent dokázalo rozvinout do hluboké zralosti a neztratit přitom strhující temperament. V devíti letech debutovala na londýnských PROMS a během své kariéry spolupracovala snad se všemi dirigentskými legendami několika generací. Pražské nahrávky představují podivuhodnou šíři jejího repertoáru, počínaje barokní virtuositou (Tartini) přes romantismus Wieniawského a Glazunova až po neoklasicismus Igora Stravinského. S výjimkou posledního jmenovaného (živý snímek z Pražského jara 1962) jde o studiové nahrávky s FOKem pod taktovkou Václava Smetáčka či se zmíněným Alfrédem Holečkem. Při poslechu těchto vzácných nahrávek nelze než přitakat smělému prohlášení virtuosky: "Já jsem housle."

Legendární houslistka na koncertech v Praze!