Za čtvrtstoletí své umělecké činnosti (1950-1976) vepsalo Vlachovo kvarteto do novodobých dějin české kvartetní hry pozoruhodnou kapitolu. V čele s primáriem Josefem Vlachem se po suverénním vítězství v mezinárodní soutěži v Liege (1955) rychle prosadilomezi světové soubory a jeho umění poznali posluchači v Evropě, Americe, Austrálii i Japonsku. Pro svou archivní řadu vybral Supraphon šestici Beethovenových smyčcových kvartetů op. 18, tedy dílo, které sice již vykazuje některé znaky Beethovenova zralého stylu, ale přitom je ještě velmi pevně svázáno s estetikou 18. století, na jehož samém konci vzniklo. To je také příčinou jeho značné posluchačské obliby a oprávněných nadějí, které Supraphon u vědomí interpretační dokonalosti Vlachova kvarteta i vlastní marketingové strategie do tohoto projektu vkládá.