Jiří Antonín Benda (1722-1795) je nejvýznamnějším představitelem české hudební emigrace v Německu v osmnáctém století. Jeho přínos spočívá sub specie aeternitatis bezesporu hlavně v tom, že je zakladatelskou osobností v oboru scénického melodramu jako hudebního druhu. Bendovy klavírní sonáty nesou však do značné míry také pečeť originality, neboť zvláště ve volných větách předjímají appassionatový styl Beethovenův, známý z jeho raného patetického období. Reprezentativní výběr z Bendových sonát digitálně nahrála v Ženevě působící mladá cembalistka Tamara Franzová. Nahrávka má punc autentičnosti jednak moderním evropským školením své interpretky, jednak zvukem použitého nástroje: je jím kopie dobového Stehlinova cembala (1760) z dílny německého stavitele Michaela Scheera, stylově naladěná na 415,3 Hz.