Jako všichni skladatelé osmnáctého století, byl i Telemann především praktik, který ovládal nejen taje skladatelského řemesla, ale uměl také hrát na všechny hudební nástroje. Odtud, z důvěrné znalosti a citu pro přirozené vlastnosti nástrojů, se rodí radostné a obšťastňující muzicírování, které z jeho hudby vyzařuje. Mezi prvními nástroji, na které se učil hrát už v dětství (prý dříve, než poznal noty), byla zobcová flétna. Tento nástroj, v současné době tolik populární ve školství, je bohužel považovánza pouhý přípravný nástroj a jeho profesionální využití je okrajové. Je to pravděpodobně tím, že si současná hudební veřejnost nepřipouští, že by osmidírkový instrument bez jakékoliv mechaniky mohl být rovnocenným partnerem profesionálním nástrojům. V nové nahrávce se Jiří Stivín snaží přesvědčit publikum, že tolik rozšířený omyl se nezakládá na pravdě. Pro svou nahrávku sólista zvolil spojení zobcové flétny s moderními nástroji. Přineslo to možnost využití špičkových sólistů a při optimálním využití akustiky a nahrávací techniky ve studiu vznikla nenapodobitelná barevná spojení. Byla by škoda nechat tyto hudební klenoty ležet v archivu nebo pouze "poučeným" interpretům, kterých je v koncertní praxi na nejvyšší úrovni stále málo.