O koních a lidech, takový byl původní titul tohoto alba, Neckářova vlastně prvního novinkového po dlouhých sedmnácti letech. Název se změnil, ale krásné poslání zůstalo. Osudem teď spíše zkoušený zpěvák se obrátil k jeho nejsilnější zbrani, tedy k baladám na nejoblíbenější témata: koně, my a zdánlivě mizející svět ideálů. Ne všechny songy jsou ale o dostizích a ne všechna tempa jsou pomalá. Příjemně sebeironické Jsem tady já, lehce taneční Tak pojď domů či rocková refrénovka Bezstarostná jízda tvoří přátelskou opozici k písním zásadním. Až pinkfloydovská Včerejší, titulní Oči koní, bilancující Píseň pro jockeye a Můj Taxis či poselství Ody na koně jsou podstatou alba. Dvě cover verze, totiž Tučného Modrá z džín a filmová Seno a stáj určitě potěší, recesní Zloději koní pak tvoří odlehčený závěr před odvážným bonusem, legendární Perlou v podobě z roku 1983. Václav Neckář už asi nebude idolem teenagerů či stylovým experimentátorem. Jako moudře v popu stárnoucí muž vsadil na své nemizející umělecké přednosti, zejména důvěryhodný patos v polovyprávěných silných příbězích. Omnipotentní producent, textař a muzikant Zdeněk Rytíř, bratr Jan v úloze autora i v čele spolehlivých Bacilů, další skladatelé Ota Petřina, Pavel Krejča, Petr Spálený či Miloš Svoboda a další textaři Jan Schneider, Josef Fousek nebo Pavel Žiška, ti všichni jsou Neckářova krevní skupina. Syn Václav junior u mixážního pultu je pak nadějným pokračováním hudebního rodu. Tohle album není supermódní comebacková pecka mezi oči. Je to přiznaně nostalgická procházka tóny, slovy, zvuky a obrazy z minulých let. Je to šance pro všechna neokoralá srdce se slabostí pro koně, lidi - a hlavně pro Vaška Neckáře...