Komentář k původní LP 08 0219 (Panton) z roku 1971:
Po úspěchu na Bratislavské lýře 1970 by zpěvačky Martha a Tena svoje volné dny spočítaly na prstech. Kromě několika televizních vystoupení v zahraničí (Švýcarsko, NSR, Rumunsko) i doma v Československu totiž absolvovaly během sezony bezmála 150 koncertních vystoupení po celé republice.
Do svého programu zařadily také několik řeckých písniček ve stylovém provedení a s originálními texty. Překvapivý ohlas těchto písní u publika vlastně rozhodl o vzniku této desky. (A také to, že se producent Marthy a Teny Aleš Sigmund do řecké populární hudby doslova zamiloval).
Touto deskou také obě zpěvačky udělaly první krok k vyrovnání dluhu, který naše vydavatelství mají jak vůči řecké populární hudbě, tak vůči našim diskofilům, neboť pro většinu z nich budou řecké písničky objevem, přestože pronikly do celé Evropy takřka před deseti lety.
Skladby Mikise Theodorakise, Manose Hadjidakise, Grigorise Muzakise a jiných autorů dosahovaly miliónových nákladů ve Francii, v Anglii, v Německu, v Sovětském svazu a jinde v době, kdy svět zaplavovala beatová hudba z Anglie a z USA, což je jistě obdivuhodné.
Československo této "řecké vlně" nějak uniklo, snad s výjimkou filmu "Řek Zorba" s hudbou Mikise Theodorakise a s výjimkou dvou či tří českých verzí (Děti z Pirea, Vítr ví své) řeckých skladeb, které i tak patřily u nás k nejprodávanějším. Úžasná melodičnost, originální rytmy a zejména svérázná hra na nejtypičtější nástroj této hudby - buzuki, jistě najdou mnoho ctitelů i u nás.
Písničky na této desce jsou pro Marthu a Tenu jakoby šité na míru, zpívají je s naprostou samozřejmostí a výrazovou jistotou, k níž ještě přidávají svoje zkušenosti z jiných hudebních stylů a v provedení některých skladeb si myslím nezadají ani se známými řeckými zpěváky.
Datem vzniku nejsou tyto písničky žádnými novinkami, ale pokud budete mít možnost seznámit se s řeckou hudbou více, tak si možná sami řeknete, že to, bohudík, není vůbec důležité
Aleš Sigmund