Průvodce cizinců po Benátkách z roku 1713 předchůdce dnešních turistických příruček - uvádí mezi zajímavostmi tohoto slavného města i nejlepší místní hudebníky, jejichž hru je možno slyšet, a mezi houslisty na prvním místě Gian-Battistu Vivaldiho "a jeho syna - kněze". Synem je míněn Antonio Vivaldi (1678-1741), známý v Benátkách pro nápadnou barvu svých vlasů jako "il preterosso" - rudý kněz, v té době již proslulý houslista, skladatel a učitel hudby na Conservatorio dell' Ospedale della Pieta, jednom ze čtyř ústavů, v nichž se učily hudbě osiřelé a nemanželské dívky. V roce 1703 byl Vivaldi vysvěcen na kněze (mnohem později musel vysokým církevním úřadům obtížně vysvětlovat, proč celých dvacet pět let nesloužil ani jedinou mši), od roku 1704 působil na výše jmenovaném hudebním učilišti, které povznesl na vynikající úroveň, vykonal řadu delších cest do ciziny a na jedné z nich zemřel ve Vídni zcela chudý a byl velmi skromně v tichostipohřben 28. července 1741.
Vivaldi rád sdružoval své koncerty do cyklů a dával jim programní názvy. Nejznámějším příkladem je slavná čtveřice houslových koncertů Čtvero ročních dob a ze skladeb na naší desce fagotový koncert La notte (Noc), jehož první věta, nazvaná Fantasmi, nás zavádí do světa neklidných snů, další charakterizuje volně plynoucí melodii fagotu spánek (Il Sonno) a finále,nadepsané Sorge L'Aurora, zobrazuje hudebně úsvit nového dne.
Je nesporné, že Vivaldi povznesl formu instrumentálního koncertu na novou kvalitativní úroveň. Jeho skladby znamenají zpravidla obohacení nástrojové techniky a ukazují, že jejich autor rozuměl dobře nejen houslím. Přestože jsou psány pro staré, primitivní nástroje bez strojiva, jsou i pro dnešní instrumentalisty vděčným uměleckým úkolem. To platí především o fagotovém koncertu e moll na naší desce, který mezi všemi 39 koncerty pro tento nástroj, uvedenými v nejnovějším tematickém katalogu Vivaldiho skladeb od Petera Ryoma, vyniká na tehdejší dobu přímo neuvěřitelnými virtuózními nároky.
Formálně vycházejí Vivaldiho koncerty z barokní zvyklosti střídání orchestrálních meziher se vstupy sólového nástroje, ale Vivaldi téměř pravidelně rozšiřuje větu větším počtem ritornelů a hlavně velmi často spojuje tematicky jednotlivé úseky, takže věta získává myšlenkovou konciznost, která odráží benátskou zálibu v koloristických efektech, jeví senám jako jeden z největších géniů hudebního baroka, jehož tvorba tvoří trvale cenný vklad do evropské hudební kultury.
Jaroslav Holeček

Jiří Krejčí (1935) začínal původně jako klarinetista. Hoboj začal studovat uprofesora Hantáka, pražskou konzervatoř absolvoval ve třídě prof. Adolfa Kubáta. Od roku 1977 je členem Českého noneta. Paralelně působí v souboru Collegium musicum Pragense, s nímž absolvoval celouřadu zahraničních vystoupení a natočil řadu rozhlasových i gramofonových snímků.

František Herman (1942) vystudoval hru na fagot na pražské konzervatoři (1962) a Akademii múzických umění (1967). Od roku 1967 je členem České filharmonie. V roce 1968 získal 2. cenu na Mezinárodní soutěži Pražské jaro. Je členem souboru Collegium musicum Pragense a soustavně se věnuje i sólové hře.