Classical Anniversary je nová řada určená pouze pro digitální prodej, čerpající z bohatého supraphonského archivu, jejímž hlavním cílem je představit našim zákazníkům díla autorů či interpretů klasickéhudby při příležitosti jejich významných výročí.
Tentokrát je věnována významnému životnímu jubileu jednoho z velkých českých dirigentů - Libora Peška (* 22. června 1933)


Wolfgang Amadeus Mozart prožil nedlouhý život, a přece se během něho dokázal stát nesmrtelným. Jeho životní pouť je ohraničena daty 1756-1791; zemřel tedy v raně mužném věku a jeho dílo, jakkoli je obrovské svým rozsahem i významem, je přece jen torzem toho co mohl tento génius dokázat a k čemu směřoval už ve svých posledních skladbách. Mozart se v hudební historii stal pojmem sám o sobě a nadto jeho jméno je nám často zorným úhlem, jímž na celá rozsáhlá údobí hodnotíme hudbu: co již je mozartovské a co ještě je mozartovské. Zdálo by se tedy, že "problém Mozart" je naprosto jasný a jednoznačný. Zázračné dítě, geniální skladatel průzračných "mozartovských opusů", zchudlý génius, jenž zemřel mlád v bídě a v nepochopení. Takto je často tradována mozrtovská osobnost, tak je také zafixována ve vědomí milionů laických posluchačů, kteří se mu dodnes obdivují a milují ho a hle - skutečná Mozartova osobnost vypadá zcela jinak a každý z uvedených povrchních soudů lze napadnout.
Mezi zázračným dítětem a dítětem geniálně nadaným je principiální rozdíl. Samotnému Mozartovi často škodila pověra o jeho zázračném nadání - zvláště, když už přestával být dítětem. Sám svůj talent pod bedlivým vedením otce rozvíjel a školil s nesmírnou houževnatostí a nalezneme dost důkazů o tom, že výšiny, které dosáhl, dobýval postupně a pracně. Nic mu nebylo dáno naráz a shůry. I tak je raný rozvoj jeho talentu zcela ojedinělý. Prvé tištěné skladby vydal v osmi letech, prvou symfonii v devíti letech a opera Bastien a Bastienna je od dvanáctiletého autora a je vlastně prvým skutečně živým opusem mladého Mozarta a ne pouze historickým dokumentem. Do jaké míry zasahoval otec do prvých Mozartových skladeb už asi nikdy přesně nezjistíme, ale byly to zásahy jistě podstatné. Z doby londýnského pobytu, kdy byl otec dlouhodobě nemocen se zachovalo čtyřicet tři skladatelských pokusů a skic nikým nekorigovaných a z nich vidíme, že pověra o zázračnosti je neudržitelná. Mladý Mozart nezačínal jako génius, ale vypracoval se ke genialitě, vstřebával do sebe s nesmírnou intenzitou veškeré hudební podněty, ale ještě v roce 1773, kdy byl uchvácen Haydnovou hudbou, musel modernizovat své výrazivo po průkopnickém vzoru svého staršího předchůdce. Kult zázračných dětí v druhé polovině osmnáctého století vedl Mozartova otce k tomu, aby z ekonomických důvodů inzeroval a propagoval mladého Wolfganga a jeho starší sestru Nannerl v tomto duchu a dokonce jejich talent i vnější projev "dané společenské roli" poněkud uzpůsoboval.
Mozart - zázračné dítě - byl miláčkem šlechtických dvorů i panovnických sídel ve Vídni, Paříži, Londýně atd., ale na dospělého nebo dospívajícího Mozarta, který byl hotovým umělcem již byla aristokrtická a snobská vysoká společnost zvědava méně. V pozdějších letech tak sám Mozart zaplatil v několika směrech vysokou daň za své "zázračné" dětství.