Nejčastějším komorním souborem od doby raného klasicismu je smyčcové kvarteto. Od počátku se však objevují kvarteta, kde je jeden hlas - nejčastěji houslový - nahrazen nástrojem dechovým. Koncem 18. století se pak častěji setkáme i s kvintety pro dechový nástroj a smyčcové kvarteto.
František Vincenc Kramář-Krommer (1759-1831) zkomponoval pro tato obsazení větší počet skladeb. Jsou prozatím méně známé, než jeho dechové koncerty, harmonie a parthie. Kvartety op. 21. č. 1 B dur a č. 2 Es dur pro klarinet, housle, violu a violoncello pracují s klarinetem do značné míry koncertantně. Obě čtyřvěté skladby patří svou formou již do období pozdně klasického. Úvodní sonátové věty se snaží o spojení komorní faktury se sólistickým pojetím klarinetu. Obě Romance mají formu výrazově prokomponovaných variací. Romance kvartetu Es dur, zařazená až po Menuetu, zajímavě zdůrazňuje barevnost souboru. Menuety scherzového ražení s předepsaným tempem Allegro zaměstnávají v krajních částech více smyčcové nástroje, zatímco klarinetu patří lidově zabarvená Tria. Závěrečné věty, obě rondové se sonátovými prvky, staví opět do popředí virtuózní možnosti klarinetu. Kvintet B dur, op. 95 pro klarinet, housle, 2 violy a violoncello začíná originálním, komorně pojatým sonátovým Allegrem. Tematická práce i rychlý pohyb jsou rovnoměrně rozděleny mezi všechny nástroje. Celou větu prostupuje jakásí "idée fixe", motivek tvrdošíjně opakující týž tón, často ještě s přírazy. V mollové pomalé větě je melodicky vedoucím hlasem klarinet, podobně jako v mollovém Triu následujícího Menuetu. Menuet sám je opět scherzový, přestože tempo je pouze Allegretto. Finále je ve formě sonátové, ačkoli virtuózně pohyblivé hlavní téma se tváří rondově. Všechny tři Kramářovy skladby jsou zachovány v dobových opisech i starých vydáních v různých českých, moravských i zahraničních archivech. Skladby se začátkem 19. století zřejmě často hrály.
Jan Budín (nar. 1950) vystudoval hru na klarinet na konzervatoři pro zrakově postiženou mládež u prof. Jiřího Kratochvíla a AMU u prof. Vladimíra Říhy a Milana Etlíka. V roce 1975 získal první cenu mezinárodní soutěže nevidomých a slabozrakých hudebníků v Praze. V současné době je profesorem na konzervatoři pro zrakově postiženou mládež a vystupuje jako sólista a komorní hráč.
Panochovo kvarteto vzniklo na pražské konzervatoři v roce 1968 u prof. Josefa Micky a v dnešní sestavě hraje od roku 1971. Patří k našim nejlepším komorním souborům.