Komentář k původnímu LP 1110 3624 z roku 1986:
Dřevěný dechový nástroj, který se zrodil - ze staletých předchůdců - v polovině 17. století ve Francii, kde mu hudebníci dali označení "vysoké dřevo" (hautbois), záhy pronikl do orchestrů celé Evropy. Jeho průrazný a přitom tvárný tón se hodil jak do chrámových a divadelních prostor, tak do zámeckých zahrad i do vojenských kapel. Už skladatelé generace A. Vivaldiho, J. S. Bacha a G. F. Händla mu svěřovali závažné sólistické a koncertantní úkoly. Řadu cenných koncertů napsali pro hoboj - tehdy vybaveny pouze dvěma klapkami! - také čeští skladtelé doby hudebního klasicismu.
Jan Zach (1699-1773) se s Prahou rozešel poté, co se marně ucházel o místo varhaníka metropolitního chrámu sv. Víta (1737). V roce 1745 byl - už jako proslulý autor sinfonií, koncertů i chrámové hudby - povolán do čela kapely mohučského kurfiřta. Pro blíže neznámé konflikty byl později sesazen a 1756 dokonce propuštěn. Zbytek života strávil v neklidném putování Němckem a rakouskými zeměmi, přičemž se živil přiležitostnou výukou a zvláště prováděním a prodejem svých skladeb. V archívu knížat Thurn-Taxisů v Řezně zůstala na jeho pobyt upomínka v podobě několika autografů, a to včetně Koncertu B dur pro hoboj a orchestr. Jeho orchestrální part má homofonní sazbu ranného klasicismu, jíž dominuje melodická linka horních hlasů. Part sólového nástroje má v 1. a 2. větě takřka barokně bohatou ornamentiku. Velké intervalové skoky v tematice 3. věty jsou pro Zacha neméně charakteristické.
Hobojista a gambista Josef Fiala (1748-1818) ztratil tři roky života v pražském vězení, kam byl v roce 1771 odsouzen za předchozí útěk z poddanství hr. Netolické do Bavor. Po odbytí trestu odešel do Wallersteinu, pak do Mnichova a 1778-85 působil v Salcburku. Do té míry se spřátelil s W. A Mozartem, že ho pak následoval i do Vídně. Nějaký čas působil v Petrohradě, znovu se jako gambista koncertně představil v Praze a dožil jako knížecí hudebník v Donaueschingen. Jeho skladatelský význam je objevován až v posledních desetiletích, kdy jsou oceňovány zvláště jeho koncerty a komorní skladby. Koncert B dur pro hoboj a orchestr patří k jeho nejzdařilejším skladbám. Živé melodické nápady mu dodávají výraz radostné pohody a na jeho rytmice je znát, že Fiala v mládí hodně hrával k tanci.
Syn hostinského z Kamenice u Třebíče František Vincenc Krommer-Kramář (1759-1831) udělal pozoruhodnou kariéru přes vojenské a zámecké kapely. V Uhrách se domohl služby u vídeňského dvora, korunované 1818 titulem dvorního skladatele. Silnou stránkou jeho rozsáhlé tvorby byl cit pro možnosti nástrojů, zvláště dechových (dechové partity a koncerty). Svůj první hobojový koncert věnoval hobojistovi vídeňské dvorní kapely krajanovi J. Červenkovi, druhý - Koncert F dur op. 52 - složil v r. 1805. Je to klasické dílo svého druhu: melodika a diferencovaný výraz jsou v naprostém souladu s povahou nástroje a interpretovi je dána velká příležitost.
Jiří Krejčí (1935) je odchovancem pražské konzervatoře. Cenné zkušenosti získal jako člen Pražského rozhlasového orchestru a sólový hráč Pražského komorního orchestru. Od roku 1977 je členem Českého noneta, komorního souboru České filharmonie, souborů Collegium musicum Pragense a Pražské dechové kvinteto. Na desky nahrál hobojové koncerty A. Vivaldiho, J. V. Stamice ad.