Soprán, vybavený bohatým výrazovým rejstříkem, přirozeně znějící zejména ve vysokých polohách, se schopností rozsahu více než tří oktáv je dnes jevem velmi vzácným. Koloraturní pasáže, jimiž doslova hýří pěvecké party italských operních hrdinek skladatelů Belliniho, Donizettiho či Rossiniho - a ne bez dramatického opodstatnění - vzbuzovaly vždy úctu a obdiv širokého publika i zvláštní umělecký respekt. Vezměme například dodnes populární Normu Vincenza Belliniho nebo Lucii di Lammermoor Gaetana Donizetiho.
Sólistka opery Národního divadla v Praze Jana Jonášová je významnou pokračovatelkou tradice koloraturního zpěvu na naší první operní scéně i koncertním pódiu. Tato umělkyně má krásný hlas, jímž dosahuje žádaného kovového jasu v exponovaných výškách i schopnost lyricky měkkých nuancí, má bravurní lehkost a virtuozitu projevu danou pozoruhodnou technikou, tvárné herecké nadání i půvabný zjev.
Jana Jonášová je absolventkou konzervatoře (u prof. L. Bendlové) a Akademie múzických umění v Praze (ve třídě T. Šrubaře). Jejímu angažmá v Národním divadle předcházela činnost v Pražské komorní zpěvohře, stálá pohostinská vystoupení v opeře v Liberci i četná vyznamenání v mezinárodních pěveckých soutěžích. Již od dob studií lákal Janu Jonášovou mozartovský repertoár - na scéně Národního divadla vytvořila řadu stěžejních rolí - půvabnou Konstanci (Únos ze serailu), Zerlinku (Don Giovanni), Fiordilgi (Cosi fan tute), velmi obtížnou roli Vitelie (Titus) a Královny noci (Kouzelná flétna) i čtveračivou Zuzanku (Figarova svatba). Její výkony byly vesměs hodnoceny přívlastkem mozartovské pěvkyně a tuto skutečnost potvrdilo i udělení ceny Wiener Flötenuhr za gramofonové nahrávky s Mozartovými vrcholnými áriemi (1974) a hostování ve skladatelově rodném Salcburku (1976). Repertoár J. Jonášové obsahuje pochopitelně i koloraturní partie italských oper od Rosiny (Rossini: Lazebník sevilský) přes Norinu (Donizetti: Don Pasquale) k Gildě či Violettě Valéry (Verdi: Rigoletto, Traviata). Také Verdiho operní hrdinky v nastudování Jonášové jsou zvlášť dobře ceněny zahraniční kritikou, která zdůrazňuje její zpěv potřebné lehkosti a virtuozity, proteplený vnitřním prožitkem a něhou. Mimo střed zájmu této pěvkyně nezůstala ani tvorba česká - vždyť smetanovské dívčí postavy typu Barče z Hubičky nebo Ariadna Bohuslava Martinů vybízely k výrazným, špičkovým výkonům.
S Janou Jonášovou se setkávají návštěvníci zahraničních operních festivalů (např. v Hamburku, Drážďanech, Edinburghu). Její výkony obdivují pravidelní účastníci našich koncertních a divadelních sálů - je stálým hostem České filharmonie, spolupracuje se souborem Ars rediviva, s nímž uvádí skladby barokních mistrů. Její umělecký přínos, cílevědomá a odpovědná práce byla v roce 1985 oceněna nejvyšším uměleckým a státním vyznamenáním - titulem národní umělkyně.
Květa Svobodová