Komentář k původnímu albu 1110 4150 z roku 1987:
V odkazu všech velkých tvůrců jsou díla, která jsou nerozlučně spjata s jejich jménem. Se jménem J. W. Goetha se nám vybaví Faust a Werther, se jménem Rembrandtovým Noční hlídka (Nachtwache), s Bachovým Matoušovy pašije. Se jménem Richarda Strausse si připomeneme hned několik obecně známých skladeb - symfonické básně Don Juan a Till Eulenspiegel a opery Salome a Růžový kavalír. Tato díla jsou mezi všemi Straussovými skladbami nejpopulárnější a stále znovu se vracejí na koncertní pódia a operní scény, stále znovu jsou vydávána na zvukových záznamech.
Obě jmenované symfonické básně jsou z období, v němž Strauss navazoval na novoromantický odkaz. Rozvíjel wagnerovské kompoziční principy, chromatickou harmonii, bohatou, barvitou instrumentaci a propracoval jemnou diferenciaci hlasů v předivu orchestrální polyfonie. Tyto hudební principy však naplňoval novou ideou, novými myšlenkami. V souzvuku s obecnou tendencí doby, s verismem Mascagniho a Pucciniho, s jemnými kombinacemi barev impresionistů, s dekorativností; kombinací archaických prvků se symbolismem a erotismem vytvářel Richard Strauss v období do prvé světové války styl hudební secese (Jugendstill). Symfonická báseň Don Juan byla v roce 1888 pro hudební svět zjevením. Ohňostroj orchestrálních barev, dosud neslýchaná virtuózita, extatický vzlet a temperament témat, vášnivé, smyslně vzrušené epizody. Nikoli moralita o potrestaném hříchu jako u Mozarta, ale oslava velkého milence života, zcela ve shodě s básnickou představou Nikolause Lenaua.
Symfonická báseň Tilla Eulenspiegla veselé kousky, komponovaná v roce 1895 "podle staré veselé pověsti ve formě ronda" je projevem téhož ducha. Je oslavou nespoutaného životního elánu, vtipu a vzpoury proti "světu filistrů, hlouposti a duševní lenosti". Také zde to jiskří ohňostrojem zvukových nápadů a kouzel, také zde jsou hlasy symfonické polyfonie jemným kaleidoskopem psychologické kresby. Musíme obdivovat mistrovskou stavbu, od vypravěčského tónu klidného úvodu až po humorné, groteskní a dramatické epizody.
Stejně jako v obou uvedených symfonických básních je Richard Strauss i ve svých operách z doby před první světovou válkou mistrem epochy secese. Salome komponoval podle dramatické předlohy Oscara Wilda v roce 1905. Krásná, invenčně bohatá hudba exotického kouzla zvýrazňuje dekadentní prvky básnické předlohy. Ústřední scénou opery je proslulý tanec Salome, jímž zápasí o hlavu Jochananovu.
Podobně jako v Salome má i v opeře Růžový kavalír (z roku 1910) hlavní slovo orchestr. Komický hrdina baron Ochs zu Lerchenau spřádá své rozkošnické představy v náladě a rytmu neodolatelného valčíku. Po bouřlivém úspěchu opery vytvořil Richard Strauss hned v následujícím roce valčíkovou suitu a v roce 1944 sestavil suitu novou.
Česká filharmonie nahrála mistrovská populární díla Richarda Strausse pod taktovkou svého častého hosta, italského dirigenta Alda Ceccata. Ceccato, milánský rodák a absolvent Verdiho konzervatoře v Miláně a Vysoké hudební školy v Berlíně má a sebou pozoruhodnou mezinárodní kariéru (hudební ředitel v Detroitu, generální ředitel Hamburského státního filharmonického orchestru, profesor dirigování na Vysoké hudební škole v Hamburku, host Newyorské filharmonie, Londýnské filharmonie, Státní opery ve Vídni, milánské La Scaly, Berlínské filharmonie atd.).
Ladislav Šíp