Smetanovo kvarteto bylo české smyčcové kvarteto, které vystupovalo v letech 1945 až 1990; během svého aktivního života tento významný soubor získal celosvětový věhlas.
Nahrávky Smetanova kvarteta (vynikající a technicky již kvalitní snímky) přinášejí jedny z prvních přesvědčivých dokladů o tom, jak kvalitní byla česká hudební interpretace.
Význam Smetanovců spočívá nejen v jejich umělecké práci, ale i v oblasti pedagogické, která má dodnes výsledky v podobě nových vynikajících souborů.

Supraphon díky dlouholeté spolupráci se Smetanovci chrání ve svém archivu mnoho skvělých nahrávek tohoto vynikajícího souboru a tak dnes může
potěšit své zákazníky a milovníky vážné hudby postupným uvolňováním těchto nahrávek do digitálního světa.

Smyčcové kvartety českých i světových autorů v interpretaci Smetanova kvarteta se ucházejí o vaši přízeň!


Komentář k původnímu LP Supraphpnu z roku 1987:
Dosavadní dílo Petra Ebena (1929) zahrnuje skladby symfonické, vokálně symfonické, písně a sbory a cappella i s instrumenálním doprovodem, komorní skladby pro různé nástroje i díla sólová, především pro varhany. Okruh Ebenových inspirací je neobyčejně široký a odráží se v něm autorův hluboký zájem o českou a evropskou historii od antiky přes renesanci až k nedávné minulosti, o tradiční slovesný i hudební folklórní projev a o historické i současné výtvarné umění. Ke komponování Smyčcového kvartetu přistoupil autor až ve zralém věku. Dokončil jej v roce 1981 a v prosinci téhož roku skladbu uvedlo v premiéře v Praze Smetanovo kvarteto. Čtyřvětý kvartet nemá pevně stanovený program, ale podtextem je záměr vyjádřit svár "vnitřního a vnějšího světa", což autor dokládá podtitulem díla, převzatým z názvu díla J. A. Komenského, velkého českého myslitele a pedagoga 17. století. "Labyrint světa a ráj srdce". Dvě krajní věty tvoří jakoby rámec "vnějšího" a obě kontrastní věty jsou odrazem "vnitřních dějů", do nichž neodbytně zasahuje "okolí". Pozoruhodná je zvuková stránka kvartetu, spolurozhodující o výrazu i tvaru díla.
Národní umělec Jiří Pauer (1918) je hudební veřejnosti znám především jako autor operní a symfonické hudby, ktreý podnětně zasahuje i do ostatních skladebných oborů. V komorní oblasti tvoří buď intimní pendanty svých velkých symfonických či hudebnědramatických koncepcí, anebo vtipné, instrumentálně vděčné práce, prozrazující Pauerovu důvěrnou obeznámenost s nástrojovou problematikou. Pro smyčcové kvarteto vytvořil dosud čtyři díla, všechna ve spolupráci se Smetanovým kvartetem. Smyčcový kvartet č. 1 (1960) zachovává klasické tvarové i výrazové rozměry, Kvartet č. 3 (1970) je věnován Smetanovu kvartetu k 25. výročí umělecké činnosti souboru. Tři epizody pro smyčcové kvarteto (Smyčcový kvartet č. 4) z roku 1980 jsou opět věnovány Smetanovu kvartetu, které je hrálo poprvé v dubnu 1981 v Praze. Jednotlivé věty - epizody - jsou výrazově i kompozičně nezávislé, přece však jejich kontrastnost působí formotvorně. Jádrem cyklu je rychlá věta, rámovaná větami pomalými.
Zasloužilý umělec Otmar Mácha (1922) je dnes autorem rozsáhlého a závažného díla, jehož základními kameny jsou práce hudebně dramatické (buffa Polapená nevěra - 1957, opery Jezero Ukereve - 1963 a Růže pro Johanku - 1974 atd.) a díla symfonická a koncertantní (Symfonie - 1948, Variace na téma a smrt J. Rychlíka, Dvojkoncert pro housle a klavír - 1980 atd.). Moravský rodák, ve skladbě žák prof. J. Řídkého, se ve své zralé hudební řeči opírá o výraznou melodiku, často zabarvenou lidovými intonacemi, a zároveň využívá instrumentace a harmonické složky k dosažení svébytné barevné kvality. V oblasti komorní vytvořil celou řadu cenných prací, jež zůstávají součástí repertoáru sólistů i souborů. Smyčcový kvartet č. 1 věnoval ještě za dob studií na konci 40. let začínajícímu Smetanovu kvartetu, jemuž je dedikován i Smyčcový kvartet č. 2 z roku 1980, dílo upřímně cítěné a tvarově přehledné, které můžeme považovat za intimní protějšek Sinfonietty č. 2, poprvé uvedené v roce 1982 a inspirované mottem z díla V. Vančury "Ať vzejdou věci nové".
Pavel Skála