Komentář k původnímu albu Pantonu z r. 1987:
Smyčcové kvartety uvedené na této desce reprezentují dílo tří českých autorů poválečné generace. Všichni tři vstoupili do našeho hudebního života v padesátých letech a jejich společenský přínos nespočívá pouze v oblasti kompoziční. Svoji aktivitu uplatnili hned v několika příbuzných oborech; jako pianisté korepetitoři, hudební pedagogové, organizátoři hudebního života.
Jiří Matys (nar. 1927 v Bakově u Náchoda) je autorem, jemuž je oblast tónového materiálu a kompoziční techniky v podstatě celoživotní konstantou, která se formovala již ve studentských letech na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, kde byl Matys na začátku padesátých let žákem Jaroslava Kvapila. Brno jej zná také jako pedagoga na nejrůznějších typech hudebních škol; instruktivnímu účelu je věnována velká část jeho instrumentálního díla. Těžiště jeho tvůrčího vývoje lze nalézt především v oblasti myšlenkové nadstavby hudební tvorby, směřující především k pozitivním životním hodnotám.
Nejstarší z nich, Zbyněk Vostřák (nar. 1920 v Praze, zemřel 1985 ve Strakonicích), který působil nejprve jako operní dirigent, zanechal dílo žánrově velmi rozmanité. Je autorem skladeb komorních, orchestrálních, elektroakustických a operních. V prvním období jeho tvorby byla těžištěm díla hudebně dramatická, v nichž navázal bezprostředně na tradice české hudby, zejména pak na dílo svého učitele Rudolfa Karla, žáka Dvořákova. Vostřákova hudební řeč byla výrazně modifikována v letech šedesátých, kdy u nás nalezly uplatnění novodobé skladebné směry. Vostřáka lze dokonce označit jako jednoho z čelních nositelů těchto vývojových tendencí. Jeho komorní a elektroakustická tvorba z let šedesátých a sedmdesátých se setkala s nemalým ohlasem i na mezinárodním fóru. Na IV. smyčcovém kvartetu z roku 1979 zaujme především uvolnění tonálních vztahů a komplementarity rytmu.
Marek Kopelent (nar. 1932 v Praze) absolvoval kompoziční třídu Jaroslava Řídkého na hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze v polovině padesátých let. I v jeho tvorbě znamenal počátek šedesátých let výrazný tvůrčí přelom. Jeho kompoziční dílo nalézá uplatnění nejen na našich koncertních pódiích, ale setkáme se s ním také v repertoáru četných zahraničních umělců. Na naší desce je zastoupen hned dvěma kvartetními opusy, na nichž je možné doložit současný autorův soustředěný zájem o vývojové tendence v oblasti vyjadřovacích prostředků. Naprosto logicky, zcela v souladu s hlubokým a kultivovaným hudebním prožitkem, se zde setkáváme s nekomplementárně uvolněným členěním hudebního času a s důrazem na zvukově barevnou složku, který je v IV. kvartetu umocněn ještě aplikací mikrointervalového tónového materiálu.
Vojtěch Mojžíš