Z komentáře Václava Holzknechta k CD:
...Smetana se dostal Dvěma vdovami do oblasti pro něho zatím nové, do kruhů tzv. vyšší společnosti. Nicméně přál si zapůsobit na tyto lidi a poskytnout jim příklad vypěstěné češtiny,
ušlechtilých vztahů k prostému lidu a konečně i příklad hluboké kultury citové, která v tehdejších salónech nebyla častá.
Ani tato tendence, jakou lze na díle pozorovat, neutiskuje spontánní průběh jemné hudební komedie. V době pro něho osobně nepříznivé, kdy opoziční kruhy na něho nevybíravě útočily
a kdy se ani v rodinném kruhu necítil - ve vztahu ke své druhé ženě - v bezpečí, hledal útěchu v umění.
Našel si v nové opeře prostředí nerušené letní pohody v sídle paní Karoliny, kterou navštívila její sestřenice Anežka a kam se vloudil i tajný ctitel Anežčin.
Obě mladé ženy brzy ovdověly, ale každá z nich chápe své poslání jinak. Karolina žije radostně, kdežto Anežka považuje smutek po nebožtíkovi za svou doživotní povinnost.
Že zvítězí láska a k jejímu vítězství přispěje vtipná Karolina, je nasnadě.
Vyskytl se tu nový ženský typ. Mladá, půvabná, nezávislá a podnikavá Karolina přišla sem odjinud, ale Smetana ji propůjčil český půvab.
Obdařil ji půvabnou hudbou, graciózní a radostnou, ale ani druhou hrdinku příběhu nezbavil své sympatie.
Její velká scéna v druhém jednání, kdy se cítí opuštěna a domněle zrazena svou sestřenicí, je právem slavná.
Kromě milovníka, jehož role osciluje mezi vášnivým citem a lehkou situační komikou, se tu vyskytuje nabručený a dobromyslný hajný a pár vesnických milenců, kočkujících se pro hubičku.
Opera vyzařuje jasnou pohodu krásného letního dne a důvěru v život.
Snad se zrodilo toto zářivé dílo proto,aby vyvážilo chmurné skutečnosti, které skladatele tehdy pronásledovaly, a snad jím unikal do osvobozujícího snu....