Komentář k původnímu LP Pantonu 8115 0158 z roku 1981:
Když v roce 1947 přijel do Prahy na první Světový festival mládeže a studentstva jako součást australské delegace dixieland Greama Bella, jeho koncerty i navazující několikaměsíční evropské turné vyvolaly obrovský zájem o starší jazzové styly. Nadšení fanoušci začali brzy zakládat první pionýrské soubory, jejichž snem bylo hrát tradiční jazz: tak vznikl nejdříve orchestr Czechoslovak Washboard Beaters, po něm Československý dixieland (z něhož se zrodil dodnes existující Pražský dixieland) a mnohé další. Ještě silnější podnět pro zakládání celé řady především amatérských kolektivů však poskytla nová vlna obliby tance charlestonu koncem padesátých let: jedním z těch, které hrávaly v sálku pražské Reduty, byl i Dixie 24, jehož členy okouzlila anglická tradiční škola, reprezentovaná Chrisem Barberem, Ackerem Bilkem a dalšími britskými celky. V čele skupiny Dixie 24 stál trumpetista Josef Krajník (1939), později hudebník dixielandové kapely tehdy v Praze žijícího kontrabasisty Herberta Warda, člen amatérského big bandu a posléze profesionální muzikant, který prošel tanečními orchestry Václava Hrušky, Boba Šmidrkala atd.
Láska k automobilům sice odvedla Josefa Krajníka na několik let do jiného povolání, avšak už v roce 1972 zakládá svůj vlastní Metropolitan Jazz Band, původně amatérskou, dnes pak poloprofesionální kapelu. Posluchači ji poznali na festivalech doma i v zahraničí (na Československém amatérském jazzovém festivalu v Kroměříži, při Pražských jazzových dnech, na festivalech ve španělském San Sebastianu a maďarském Szegédu, při Mezinárodním dixielandovém festivalu v Drážďanech aj.) a také při koncertních zájezdech do NDR, NSR a Portugalska. Sympatie si Metropolitan Jazz Band získává především svou hudební koncepcí: hraje srozumitelný a přehledný mainstream s chytře rozvrženým poměrem mezi aranžovanými pasážemi a sólovými improvizacemi a s velkým důrazem na swingující doprovod. A právě tato nepřekomplikovaná, na taneční parket lákající hudba je cennou devizou osmičlenného orchestru, jehož repertoár je vybírán ponejvíce z osvědčených světových i domácích standardů a v éře rozbujelého experimentování nabízí posluchačům vitální a zdravě temperamentní "jazz pro lidi".
Stanislav Titzl