Josef Mysliveček, známý v Itálii pod jménem il divino Boemo, se narodil 9. března 1737 v Praze. 1747-1753 navštěvoval staroměstské jezuitské gymnázium, které opustil s nedobrým prospěchem. 1753 byl proto dán do učení k mlynáři Václavu Klikovi. 1758 byl přijat do mlynářského cechu a 1761 byl žákem Fr. Václava Habermanna (1706-1783) a krátce nato Josefa Segera (1716-1782). Za dovršením vzdělání se odebral 1763 do Itálie, kde byl v Benátkách žákem Giov. Bat. Pescettiho. Na základě úspěchu prvních dvou oper Il Parnasso confuso a Medea dostal pozvání do Neapole. Opery Bellerofonte a Il Farnace, které tam napsal a 1767 provedl, byly základem jeho budoucí slávy. V následujících letech se stal v řadě italských měst jedním z nejvyhledávanějších operních skladatelů. Neúspěchu se dočkal až v obou posledních operách, které 1779 (Milán) a 1780 (Řím) propadly. V červenci 1770 se Mysliveček v Bologni setkal poprvé s W. A. Mozartem. Znovu se oba skladatelé setkali 1777 v Mnichově, kde bylo mimo jiné provedeno Myslivečkovo oratorium Abramo ed Isaco. 15. května 1771 dosáhl Mysliveček na základě zkoušky v Bologni titul "Accademico Filarmonico". Neúspěchy v závěru života a těžké finanční podmínky podlomily Myslivečkovo zdraví a zlomily ho i duševně. Zemřel 4. února 1781 a byl pohřben v římském kostele San Lorenzo in Lucina.
Nástrojová, komorní a orchestrální tvorba byla za Myslivečkova života zastíněna jeho tvorbou dramatickou. Dnes naopak žije právě tato část jeho díla, z níž něco málo vyšlo již za jeho života tiskem v Paříži, Londýně, Amsterodamu a Berlíně.
Mezi nástrojovými skladbami zaujímá čestné místo šest smyčcových kvintet s dvěma violami. Jsou to formálně třídílné italské operní sinfonie s tempovým rozvrhem: rychle - pomalu - rychle. Výjimkou je první kvintet, jehož první věta je pomalá. Všechny tyto skladby prostupuje výrazně nápěvný a rytmický charakter, který měl nepochybně silný vliv i na hudební myšlení W. A. Mozarta. Myslivečkova podivuhodná melodická invence se projevuje zejména v široce rozvinutých pomalých větách kvintetů 2, 3, 4 a 6. Ohlas české lidové melodiky nacházíme v pohybově oživených větách kvintetů 1, 2, 3 a zejména v č. 6. Krajní věty prozrazují jadrné rytmické cítění, smysl pro humor a jasnou formulaci hudebního obsahu. To vše bylo jistě příčinou nesmírné obliby jeho děl a slávy nejen v Itálii, ale všude kam tato hudba za autorova života pronikla. Z této elementární síly neztratila Myslivečkova hudba nic ani po dvou stech letech.
Vratislav Bělský