Původní titul bohužel neobsahuje píseň Georgia (Georgia On My Mind), neboť ji původní nakladatel neautorizoval pro odlišnost od originálu.

P.S.
Tenhle pokec o hlasu Evy Olmerové vznikl v době, kdy by mě v životě nenapadlo, že Eva se jednoho dne přestěhuje do nebe. Pro mě a věřím, že i pro Vás, je Eva stále mezi námi, a proto na tomhle pokecu nezměním ani slůvko.
Nahlas o hlasu Evy Olmerové
"...Jani, počkej, musím obrátit fógla," řekla mi do telefonu a mně to znělo jako rajská hudba.
V duchu jsem si představovala, jak toho fógla obrací... Stejně si Evu nedovedu představit jako malou holčičku s dětským hláskem. Věřím, že už v pěti letech měla tenhle nádherně zastřenej tmavoskuhravochraptivěerotickej hlas. A protože hlas vypovídá o stavu duše svého pána - no potěš Pánbůh! Pořád mi vrtá hlavou, co bylo dřív. Zda hlas Evy Olmerové nebo osoba Evy Olmerové? Jedno bez druhého nelze a vysvětluji si to tak, že zatímco hlas si hlasoval, osoba si osobovala právo na život podle svého...
Kdekdo o Evě napsal kdeco. Někdo moc pěkně a výstižně, jiný neurvale a hloupě, ale suma sumárum-většinou na to kápli. A aby ne! Eva kolem sebe "kape božskou" v jednom kuse, takže nakonec i blbýho a zabedněnýho dostane tam, kam je potřeba. Nemůžu si pomoct, ale kdyby se hlasivky nazývaly dáseň, řekla bych: "Olmerka má dáseň jedná báseň..."
Evo, slíbila sem, že o Tobě napíšu ňákej pokec a teď mám z toho hlavu v pejru. Není to žádná prča, protože já Tě ctím a cítím pocitově perfektně, ale hůř se to dává do slov. Psát o ženský, kterou celej život provázejí písničky, chlapíci, alkohol, cigaretky, psi, pižďuši všeho druhu a taky nemoce a emoce, průsery, havárie, vězení, přátelé, kteří v nejhorším odpadají a nejlepším připadají... Psát o ženský, která umí tak nádherně vynadat, až zvukomalebné srdce zaplesá. Psát o ženský, na kterou davy vždycky přijdou, i když Ty se náhle nedostavíš a publikum si rádo sděluje - no jó, vona zase... a zároveň zklamaně odchází nejen proto, že neuslyší Tvé písničky, ale taky kvůli Tvejm jadmejm vejšplechtům...
... A vůbec, už dost keců! Pouštím si Tvůj hlas a říkám si, že Ty a Charles Bukowski byste byli správná dvojka. Určitě by ti připil řka: "Ať je to Tvoje zdraví zdravý. Na zdraví!" ...Já mu tohle cédéčko určitě pošlu.
A nezlob se, trochu jsem si pohrála s názvy Tvých písniček. Ono to docela sedí. Co Ty na to? Vidím to, jako Tvé jedno velké:
Přiznání:
Došla jsem k Poznání, že k Vám toužím jít aspoň na Pár dní v týdnu tam, Kde to znám. To víš, Noc touhu kolíbá a já nechci, aby z toho všeho zbyl jen Těžký vzdech. Přeci Stačí málo, Někdy půl a Den je náš! Ano, Čekám na ten svůj den a na Tvou lásku. Vzpomínáš? No, teďs na to káp! Georgia! Alelujá a jazz! Ale nezlob se. Když začnou hrát, neříkám, že Máš mít zpáteční. Proč nepočkáš? Proč pořád otravuješ s tím, kdy bude Nedělní chvilka volna? To je něco, jako nedělní chvilka poezie, děsná nuda! Že budu prstíčkem hrabat? Co tě nemá? Já mám naštěstí pár přátel, které občas požádám - Prosím volejte 2245, už se zase chová jako Vítr rváč. Zrovna dnes Den začíná krásně a já cejtím v kostech, že Přijde čas, kdy skončí mý trápení!
Tak Těbuch a Bzz k tomu
Jana Koubková