Z komentáře k původnímu LP DV 6302 Supraphonu z roku 1966:
Francouzský skladatel švýcarského původu Arthur Honegger (nar. 10.3.1892 v Le Havre, zemřel 27.11.1955 v Paříži) byl velkým syntetikem mezi skladateli první poloviny našeho století.
Léta okupace a prvního poválečného období věnoval skladatel především své vrcholné tvorbě symfonické. Teprve na počátku padesátých let se soustředil k vytvoření svého posledního vokálně instrumentálního díla, Vánoční kantáty. Její atmosféra podivuhodně rezonuje s celou životní filosofií skladatele v této době zralosti. Je to dílo nastávajícího klidu po předchozích bouřích života, obraz touhy po pohodě a míru. Především tyto myšlenky promítl skladatel do líbezného zhudebnění biblického příběhu o Kristově narození a radosti lidí z příchodu nového věku. Převládá tu hymnicky prostá a líbezná pohoda lidových koled a pastorel, mistrovsky jsou tu zpracovány reflexy barokních polyfonických postupů. Přesto však dílo nepůsobí nijak anachronickým, historizujícím dojmem. Instrumentace, harmonie a na neposledním místě i melodika nesou spolehlivě pečeť doby, ve které dílo vzniklo. Nejcharakterističtější známkou zralé Honeggerovy osobnosti je tu skvěle klenutá architektonická linie, vystupňovaná až k vrcholnému jasu závěru díla.
Benjamin Britten (nar. 22.11.1913 v Lowestoftu) dovršil v několika posledních desetiletích vítězně snahu anglické hudby pozvednout se po řadě století ze své ostrovní uzavřenosti opět na světovou úroveň a zaujmout místo, jaké měla v době Purcellově a Händelově. Patří nesporně mezi nejvšestrannější autory dnešní světové hudby. Vynikl snad ve všech oborech, které soudobá umělecká tvorba pěstuje. Je jedním z čelných současných hudebních dramatiků, symfoniků, autorů komorních i vokálních. Je stejně mistrem velkých hudebních ploch jako roztomilého detailu. Právě tuto poslední jmenovanou vlastnost skvěle osvědčil v díle, které na této desce doplňuje velkou kantátu Honeggerovu.
Chvála koled, v originálním jazyce nesoucí titul A Ceremony of Carols, je úpravou starých anglických zpěvů, zvláště vánočních, které mají jako u nás i na britských ostrovech bohatou tradici. Skladateli postačil minimální aparát - poměrně prostě traktovaný dětský sbor a jediná harfa -, aby tu dokázal jednoduché tradiční melodie opříst kouzlem svébytné hudební poezie a rozehrát je do bohaté mozaiky rozličných náladových odstínů. Ponechává jednotlivým melodiím jejich starobylý ráz, ctí původní kolorit a barvitost; přitom však mu postačily jednotlivé stylistické detaily či harmonická spojení k tomu, aby je ukázal ve světle dnešního hudebního cítění. Obdivuhodný je i jeho smysl pro charakteristické zvukové kouzlo dětských hlasů v partiích sólistů a sboru. Právě tato stránka řadí toto dílo mezi nejvýznamnější ze soudobého světového repertoáru pro dětské soubory.
Jaroslav Smolka