Forma písňového recitálu pochází z 19. století, kdy se hudebníci a milovníci hudby scházeli v domácích evropských salónech a sólově nebo v duu zpívali skladby různých autorů.
Bylo velmi obvyklé, že pěvce doprovázeli samotní skladatelé na cembalo, klavichord a později klavír. Koncertní písně skládalo mnoho francouzských a italských autorů,
avšak zcela specifickou a typickou formou se koncertní píseň stala pro německy mluvící region, který čerpal z bohaté místní poezie.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Franze Schuberta provázela písňová tvorba celý jeho tvůrčí život, v této oblasti se jako autor prosadil nejdříve a zapsal nejhlouběji.
Vídeňské domácí společnosti naslouchali jeho písním s doprovodem klavíru jak v provedení amatérských hudebníků, tak v interpretaci velkých pěveckých hvězd.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Přelom 19. a 20. století, kdy umění vládla elegantní secese, obohatil světový písňový repertoár o jeden z vrcholných skvostů a také svoji niternou zpověď
na verše Friedricha Rückerta dílem "Písně o mrtvých dětech" Gustav Mahler, současník a zároveň do značné míry i soupeř Richarda Strausse.
Tvorba Gustava Mahlera cíleně směřovala do dvou hudebních oblastí - jsou to písňová literatura a symfonie

Původní titul Supraphonu nyní v digitální podobě představuje písňovou tvorbu v pestrém výběru ze skladeb obou těchto autorů, který vyšel původně na albu Supraphonu DM 5937 z roku 1963.