Historie působení jazzového Orchestru Gramoklubu v krátkém období let 1936-1937 je díky hudebním publicistům a vzpomínkám pamětníků dostatečně známá (viz například J. Kotek: Kronika české synkopy). Méně známé jsou však gramofonové nahrávky, jež po sobě zanechal tento průkopnický soubor, který se jako první v českých zemích věnoval provozování "hot jazzu". Jeho členy byli mladí muzikanti, kteří většinou zanechali v letopisech české populární hudby a jazzu trvalou stopu.
Dramaturgii a repertoár Orchestru Gramoklubu zásadním způsobem ovlivňovali avantgardista E. F. Burian a teoretik jazzu Emanuel Uggé. Silně levicové smýšlení těchto dvou osobností (a také kapelníka souboru Jana Šímy) ovšem vedlo k brzkému rozpadu souboru - většina jeho hudebníků totiž odmítala propůjčovat se k účasti na akcích organizovaných tehdejší komunistickou stranou, a tak se Orchestr Gramoklubu již v polovině roku 1937 rozešel.
Gramofonová firma Ultraphon vydala v řadě označené "Hot série Gramoklubu" celkem šestnáct snímků Orchestru Gramoklubu. Některé z nich se zachovaly i v alternativních, značně se lišících verzích, většinou komerčně nelisovaných (v této sestavě jsou zařazeny na konci jako přídavky). Tři další tituly, již ohlášené v propagačních materiálech firmy Ultraphon (Heart Spasm, A Little Rhythm a Bundle of Blues), nakonec nebyly na gramodesky natočeny.
První snímky Orchestru Gramoklubu s dirigentem Janem Šímou a Kamilem Běhounkem s jeho hot-harmonikou vznikly ve studiu Ultraphonu 18. ledna 1936 (tracky 1 - 6). Foxtrot Short Story vyšel v poválečné reedici pod názvem Všední příběh a V. Nezvalem otextovaný jazzový standard Dinah (Be-Bé) se zpěvem E. F. Buriana vyšel až po roce 1945. Další dva snímky se zpěvem E. F. Buriana natočil Orchestr Gramoklubu 30. dubna 1936 (tracky 7 - 8).
Obsazení orchestru na těchto snímcích uvádí časopis Jazz č. 2/1947 následovně: J. Šíma (dirigent), K. Paul, V. Škubal, J. Cholínský (trumpety), W. Paul, J. Šulc (trombony), L. Habart, V. Růžička, V. Gentner, K. Ptáček (saxofony), J. Traxler (piano), D. Novák (kytara), J. Srbek (kontrabas), O. Bodlák (bicí). V další nahrávací frekvenci 2. prosince 1936 vznikly dva sólové snímky Kamila Běhounka (9-10) a dvě nahrávky Orchestru Gramoklubu s klavírními sóly černošského vokalisty Joe Turnera (tracky 11-12), který jeden z nich - Joe Turner Blues - doprovodil i svým zpěvem."
V roce 1937 vznikly poslední snímky v této "hot-sérii" - v té době se ale již Orchestr Gramoklubu rozpadal. U dvou blues W. C. Handyho otextovaných E. F. Burianem a nazpívaných Marií Burešovou, proto najdeme na etiketě gramodesky údaj "Hraje Komorní jazzový orchestr" (tracky 13 - 14). Krátce poté nahrál Kamil Běhounek dva sólové snímky; ty vyšly v řadě označené "Gramoclub Hot Series" (tracky 15 - 16). Koncem února 1938 pak Běhounek natočil do této série ještě dva poslední sólové snímky.
Historie Orchestru Gramoklubu se tedy uzavřela velice brzy, avšak řada jeho někdejších členů brzy našla uplatnění v jiných nově zakládaných jazzových souborech ovlivněných již - u nás ovšem značně opožděným - nástupem swingu.
Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel