Komentář k původnímu albu 1110 3173 vydanému Supraphonem v roce 1983:
I u autora tak známého jako je Johann Sebastian Bach můžeme ještě dnes poznávat a získávat dosud neznámá díla - nejen novými objevy rukopisů, ale i rekonstrukcemi skladeb, o jejichž vzniku víme, ale jejichž rukopisy byly pokládány za ztracené. Existence několika Bachových koncertů ve dvou verzích - jako houslové koncerty a jako jejich přepracování na klavírní koncerty, nebo jako instrumentální věty z kantát - umožňuje studovat a dosti spolehlivě ovládnout Bachův způsob transkribování, a tak získat původní znění skladeb i v případech, kdy se uchovala jen jedna verze. Vedle šesti tzv. Braniborských koncertů dvou známých houslových koncertů a dvojkoncertu d moll zkomponoval Bach před příchodem do Lipska několik dalších instrumentálních koncertů, které pak v Lipsku, když častěji koncertoval jako cembalista a potřeboval stále nová čísla pro repertoár, přepsal (většinou chvatně, spoléhaje na improvizované dotvoření až při vlastním provedení) na koncerty klavírní nebo na některé věty v kantátách s koncertantním partem varhan. Když sólový part přesahoval svými nejvyššími tóny rozsah Bachova cembala, skladatel koncert transponoval o tón níž (tak je tomu u všech houslových koncertů včetně 4. Braniborského), pokud šlo původně o koncert hobojový (s rozsahem od c' do d'') nebo pro oboe d'amore (od a do h''), zůstaly orchestrální party beze změny a úpravy sólového hlasu vepsal Bach přímo do původní partitury nebo do notového partu pro sólistu.
Srovnáme-li obě verze poslechem, zjistíme přesvědčivě přednosti původního znění, kdy Bach se inspiroval charakterem a technickými i výrazovými možnostmi zvoleného sólistického nástroje. Tak part "organo obligato" v kantátě "Geist und Seele wird verwirret" - v pravé ruce jen jednohlasý, bez náznaku polyfonie nebo akordické hry - se v ničem nepodobá Bachově varhanní stylizaci, zato zcela odpovídá rozsahu a charakteristické technice hoboje. Rekonstrukce obou rychlých vět hobojového koncertu tedy nebyla obtížná, podklad pro sicilianovou střední větu jsem nalezl v árii, kde též koncertuje "organo obligato". V berlínské knihovně je uložen devítitaktový fragment začátku koncertu pro hoboj, cembalo a smyčcové nástroje, jehož hudba je totožná se vstupní sinfonií jmenované kantáty. Znamenal pro mne první podnět pro rekonstrukci celého koncertu. V případě koncertu g moll jsem stál před jiným problémem: o jeho rekonstrukci (z dochované klavírní verze v f moll) se pokusili již jiní badatelé. Výsledky jejich práce však nebyly jednoznačně přesvědčivé, poněvadž přehlédli, že podle rozložení akordů na struny nástroje nebo podle téměř doslovných paralel s Bachovou gambovou sonátou g moll zde nebyly původním sólovým nástrojem housle, flétna nebo hoboj, jak se domnívali, nýbrž právě gamba. Při zpracování pro cembalo skladatel musel v kantiléně "prodloužit" znění dlouhých tónů bohatější ornamentikou - pro rekonstrukci první verze jsme použili původního tvaru melodie, jak ji má Bach v sinfonii kantáty "Ich steh' mit einem Fu3 im Grabe".
Nejsnadnější byla rekonstrukce koncertu A dur pro oboe d'amore. V realizaci generálního basu pro doprovodné cembalo jsem se mohl opřít o Bachovo vlastní očíslování, které zůstalo v rukopisné partituře z původní hobojové verze.
V těchto třech koncertech získali hobojisté a gambisté snad vůbec nejkrásnější a nejhodnotnější díla pro své nástroje.
Pro posluchače Bachovy hudby pak znamená takové obohacení repertoáru další prohloubení znalostí Mistrovy osobnosti a díla.
Milan Munclinger