Komentář k původnímu LP 1113 3696:
Zhruba ve stejné době, kdy Tony Jasper vydal v Británii svou reprezentativní Mezinárodní encyklopedii hard rocku a heavy metalu, v níž přirovnává v samostatném hesle tvorbu pražského M. Efektu (trio Hladík-Semelka-Čech) ke kapelám typu Genesis, Rush, Saga a Yes, měl Lešek Semelka dramaturgicky jasno o prvním albu svého nového kvartetu S. L. S., tedy Společnosti Leška Semelky. V Hladíkově skupině hrál Semelka nadvakrát - nejprve ještě v obsazení s Oldřichem Veselým (viz album Svět hledačů, 1980), potom ve zmíněném triu (album 33, 1981). Mezitím stačil v roce 1975 založit Bohemii, která se však na jeho vkus začala až příliš vzdalovat rockovému hájemství směrem k jazzu - proto onen "návrat ztraceného syna" k Hladíkovi. Leč hra ve trojici, bez basové kytary, zprvu zajímavá a inspirující, přestala postupem času ztrácet ono kouzlo výjimečnosti a potom: Hladík i Semelka měli dost odlišné představy o dalším vývoji skupiny. Jeden z našich nejlepších kytaristů tíhnul k větším hudebním plochám. Semelka se chtěl naopak věnovat rockovým písničkám kratších stopáží... V roce 1981 vznikla skupina S. L. S., jejíž jádro vytvořil Semelka s Vlado Čechem, soubor doplnili na kvartet členové skupiny F. R. Čecha Jan Kavale (basová kytara) a Stanislav Kubeš (kytara). Krátce předtím tragicky zahynul Jiří Schelinger... Soubor S. L. S. se na naší rockové scéně zabydlel poměrně rychle; vydal pár nahrávek na malých deskách, našel si cestu na televizní obrazovku a na rozhlasové vlny, frekventovaně koncertuje nejen doma, ale i v zahraničí. Jeho devizou je především Semelkova práce autorská a interpretační (na pódiu můžete slyšet rovněž kompozice Stanislava Kubeše), která nepostrádá punc osobitosti, jasné koncepce a hudební představivosti. Ne náhodou Semelka jako zpívající autor dvakrát bodoval na Bratislavské lyře (1. místo pro Šaty z šátků, 1979, 3. místo pro Jména, 1983 - obě písně ve spolupráci s Pavlem Vrbou), ne náhodou komponuje i pro své zpívající kolegy (např. Bloudím pasáží - Karel Gott, Čekám tě dál v zóně příletů - Věra Špinarová).
Semelka má vyhraněný smysl pro stavbu rockové písně, jeho melodické nápady ani vzdáleně nepřipomínají věci už slyšené, navíc mají skladby odpovídající napětí a atmosféru. Na tomto albu rozšířil nejen textařské zázemí, které až dosud tvořil výhradně Pavel Vrba, ale rovněž skupina se rozrostla o nového člena, hráče na klávesové nástroje a violoncello Michala Pavlíka. Jak je vidět, svá někdejší slova, že ho nesmírně vzrušuje souhra dvou klávesových nástrojů, myslel Lešek naprosto vážně...
Toto "devítipísňové" album mapuje tvorbu skupiny po zhruba třech letech společného hraní. Dokládá, že hráči se za tu dobu sehráli, našli a pochopili... ale že se z jejich společného hraní nestala rutina.
(Sleeve-note Miloš Skalka, 1985)