Komentář k původnímu LP albu 1111 3903 Supraphonu z roku 1986:
Josef Matěj (nar. 1922) patří k nejznámějším a u mnoha instrumentalistů i k nejvyhledávanějším tvůrcům české poválečné instrumentální hudby jak v komorním, tak v orchestrálním a zejména koncertním žánru. Skladatelův přirozený cit pro specifikum každého nástroje, prohloubený podrobnou znalostí problematiky žesťových nástrojů (zvláště trombónu), našel odraz v celé řadě znamenitých dechových sonát, ansámblových kompozic nebo v průkopnických koncertech pro flétnu, klarinet, lesní roh, trubku, dvou pozounových koncertech a originálním žesťovém trojkoncertu. Hudba pro pět žesťových nástrojů, označená podtitulem Omaggio á Leoš Janáček, vznikla v roce 1978 podle autorových slov jako "kytička k Janáčkovu pomníku v době padesátého výročí jeho úmrtí". Silný inspirační podnět, umocněný též skutečností, že Matěj sám si na velkého moravského mistra uchoval živou vzpomínku z dětství, se výmluvně zrcadlí v typické melodicko-rytmické invenci. V umně stylizovaném žesťovém proudu objevíme jasné názvuky lašských folklórních fanfát, májových zpěvů (1. věta), slyšíme ryzí folklórní intonaci smutečního pochodu (2. věta) i okouzlení lidovou taneční hrou (3. věta). Dílo zaznělo poprvé na pražském Týdnu nové tvorby 15. 3. 1980.
Zdeněk Liška (1922-1983) vstoupil do povědomí české hudební veřejnosti jako úspěšný skladatel užitých hudebních žánrů, reprezentovaných zejména hudbou i vice než dvěma stům krátkých, loutkových i celovečerních filmů, z nichž řada - vzpomeňme například na Vynález zkázy nebo Markétu Lazarovou - byla poctěna nejrůznějšími oficiálními cenami. Díky přesvědčivé hudební charakteristice a přirozenému melodickému fondu žijí některé skladatelovy filmové hudby jako svébytný artefakt, schopný po příslušných úpravách koncertního provádění. To platí v plné míře i o Liškově hudbě k filmu Leonardův deník, transformované do podoby půvabné Suity pro žesťové kvinteto.
Lukáš Matoušek (nar. 1943) náleží v kontextu dnešní střední české skladatelské generace k těm svérázným tvůrcům, kteří se dali vlastní, vyhraněně osobitou uměleckou cestou. Šíře kompozičního, interpretačního i teoretického vzdělání Matouškovi nejen umožnila vytvořit sérii zajímavě inspirovaných děl (Sedm smrtelných hříchů H. Bosche pro flétnu, basklarinet, klavír a bicí nástroje, Ohlédnutí Orfeovo pro flétnu, violu a harfu, Proměny ticha pro smyčce, cyklus pro bicí nástroje s názvem Aztékové ad.), nýbrž postavila ho i do čela specializovaného souboru Ars cameralis, pro nějž reviduje středověké rukopisy a instrumentář. Skladba Vzpomínka na pana Sudka pro dvě trubky, lesní roh, dva pozouny a tubu z roku 1979 využívá zajímavě historických stylizačních postupů s citacemi z díla Gesualda da Venosy. Dílo zaznělo poprvé na novinkovém koncertě SČSKU 9. 2. 1983 v Paláci kultury.
Čelný reprezentant brněnské skladatelské skupiny Arnošt Parsch (nar. 1935) obohatil českou soudobou hudbu o široký obsahový i vyjadřovací rejstřík - od adaptací staré hudby přes neoklasicismus až po smělé experimenty v elektronickém studiu. Od poloviny sedmdesátých let převažují v Parschově díle výrazné folklórní motivace (komorní skladby Vyletěl fták hore nad oblaky, Vůně dřeva, sbor Víno atd.) i silné programní podtexty ztělesněné i zde nahraným, zvláště inspirovaným žesťovým sextetem z let 1978-79. Název kompozice - Pevně držet! - symbolizuje odpovědnost lidí nesoucích těžké břemeno. Stačí ochabnutí sil na jedné straně - a břemeno se zřítí i s lidmi, kteří je podpírají, do propasti. Zajímavá skladba byla poprvé představena veřejnosti na pražském Týdnu nové tvorby 19. 3. 1980.
Miloš Pokora