Dvořák - Suk - Janáček. Tři velmi různí skladatelé se třemi různými příběhy - a přece s velkou vzájemnou blízkostí a duchovní spřízněností. Dvořákův opus 53 dnes nechybí v repertoáru žádného z velkých světových houslistů. Svůj konečný tvar však hledal dlouho a podílel se na něm i největší z virtuosů Joseph Joachim, jemuž Dvořák dílo věnoval. Sukova Fantasie g moll je vnitřně rozmanité dílo, jakási virtuózní rapsodická symfonická báseň pro housle, jež ve skladatelově tvorbě stojí na prahu nového, závažného tvůrčího období. A Janáček: měl už pro zamýšlený houslový koncert název "Putování dušičky", nashromážděný materiál však nakonec využil ve své poslední opeře Z mrtvého domu. Nápady, z nichž je koncert zrekonstruovaný, jsou typicky janáčkovské: ostře řezané, s velkým nábojem a naléhavostí. Osmadvacetiletý Josef Špaček, laureát bedlivě sledované Soutěže královny Alžběty, natočil tyto koncerty živě se "svou" Českou filharmonií a jejím šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem. Tato hvězdná konstelace by se snad zamlouvala i samotným skladatelům.

Dvořák - Suk - Janáček - ČF - Bělohlávek - Špaček: jména, k nimž není co dodat.