Digitální podoba původního alba Supraphonu Jaromíra Mayera Máš přítele z roku 1976 je bohužel ochuzena o titulní snímek Máš přítele (You've Got A Friend), neboť nakladatel originální verze nesouhlasí s používáním verze české.

Napsali o J. Mayerovi na konci šedesátých let:
Není hvězdou a přesto si v naší populární hudbě průběžně udržuje pozici předního interpreta. Své místo si dokázal získat především houževnatou a cílevědomou prací. S orchestry Jana Havlíčka, Otty Rendly, Zbyňka Červenky a Vlastimila Kloce prošel pódii desítek plesů a kaváren. To, že zpíval pro publikum, které víc tančí než poslouchá zpěváky, ho ale ani v nejmenším "nezničilo". Naopak se dá říci, že právě toto prostředí v něm vypěstovalo jednu z nejdůležitějších podmínek profesionality - trpělivost. Bez významu pro budoucí Mayerovu kariéru není jistě ani jeho dlouholetá záliba ve sbírání gramofonových desek světových zpěváckých es pop-music... bohaté zkušenosti, které Jaromír Mayer získal v kavárnách, na plesech, estrádách a při poslechu gramofonových snímků zahraničních pěveckých "konkurentů", mu pomohla utřídit a zformovat konzervatoř. A tak, když "vyučen" profesorem Horáčkem začal vystupovat s orchestrem zasloužilého umělce Karla Vlacha, mohlo obecenstvo "objevit" zajímavého a přitom i dobrého zpěváka...
S orchestrem zasloužilého umělce Karla Vlacha se Jaromír Mayer začíná pravidelně objevovat v rozhlasových pořadech. Nabízí se mu možnost vystupovat i na televizní obrazovce, a to v nejsledovanějších pořadech - na estrádách a písničkových seriálech. Orchestr Karla Vlacha dává Jaromíru Mayerovi i další důležitý předpoklad úspěchu a popularity. Všechny písničky, které se obecenstvu líbí, natáčí Jaromír Mayer na gramofonové desky...
Jaromír Mayer nabízených šancí dokonale využívá. Jeho uhlazený elegantní zevnějšek, na tělo aranžované písničky i pěvecky profesionálně dobrý výkon mají u posluchačů ohlas. Stává se populárním. Výrazně se to projevuje i ve výsledcích hlasování čtenářů Mladého světa o nejpopulárnějšího zpěváka v anketě o Zlatého slavíka.
V roce čtyřiašedesátém dostává Jaromír Mayer osmnácté místo. Už o rok později je ale čtvrtý. Jeho písničky Práskni do koní, Signorina, U Kokořína, Mramor, kámen, železo pukne, Neplač malá....se stávají hity.
Situace se poněkud mění, když si Jaromír Mayer s Evou Pilarovou staví vlastní skupinu Play boys a začínají koncertovat po republice. Jejich písňový pořad Orel nebo panna má své posluchače a je i úspěšný, ovšem to všechno nemůže plně nahradit pravidelné vystupování v televizi a rozhlase. Přesto je o gramofonové desky, které Jaromír Mayer a Eva Pilarová s Play Boys nahráli, zájem. K ústupu z centra událostí v naší pop-music přispěly i zahraniční zájezdy. V podzimních měsících koncertuje Jaromír Mayer s Evou Pilarovou v Polsku, konec sedmašedesátého roku tráví oba zpěváci na turné po Kubě, v lednu osmašedesátého roku odjíždějí na měsíc do Sovětského svazu. Doma, v Československu zůstávají jen měsíc a opět se vracejí do SSSR. Na rozhlas, televizi a gramofonové desky jim mnoho času nezbývá. Posluchači od Jaromíra Mayera nedostávají tolik písní, kolik by bylo třeba, a tak je jejich zájem stahuje poněkud zpátky. V žebříčku Zlatého slavíka za šedesátý sedmý rok se Jaromír Mayer neumísťuje v první zpěvácké desítce...
Přesto si dál udržuje svoje dobré pěvecké jméno. Stačí, aby se objevil na televizní obrazovce a už dostávají pracovníci rozhlasi, televize i Supraphonu dopisy se žádostmi o jeho písně.
Taková pozice je jistě pro každého zpěváka víc než příjemná a věřme, že nejnovější Mayerovy nahrávky ji ještě posílí.
Pavel Bartík