Antonín Kraft, jeden z největších violoncellistů přelomu 18. a 19. století, jehož umění vysoce oceňovali mistři vídeňského klasicismu Joseph Haydn a Ludwig van Beethoven, patří k těm osobnostem, které svým hráčským mistrovstvím přímo ovlivnily hudební vývoj klasicismu.
Skladatelský odkaz Antonína Krafta tvoří jednak sedm opusem označených kompozic, dále jsou to skladby bez označení opusu (rukopisy a opisy), které většinou existují jen v pozůstalosti děkana Josefa Antonína Seydla v Berouně. Ve skladatelském díle Antonína Krafta dominuje Koncert pro violoncello a orchestr C dur op. 4. Od Haydnova violoncellového koncertu D dur se liší již zcela novým, brilantnějším stylem a jeho třetí věta předjímá francouzský houslový koncert. Svým vyzněním připomíná, ne náhodou, skutečnost, že se Kraft snažil o přiblížení ke zvuku Beethovenova orchestrálního stylu.
Koncert pro violoncello a orchestr C dur "Seydlův", jehož opis materiálu pochází z pozůstalosti berounského děkana J. A. Seydla, má datum na opise 1803. Jedná se však o skladbu, jejíž témata korespondují s tématy skladeb Haydnových a Mozartových. Tento koncert objevil otec J. Hoška a připravil jej pro natáčení z půsodních hlasů. Interpretace na této nahrávce se tak stává novodobou premiérou.

Mikuláš (Nikolaus) Kraft se narodil 14.12.1778 v Esterháze v Uhrách, kde jeho otec A. Kraft působil v tamní kapele. Skladatelský odkaz Mikuláše Krafta tvoří celkem sedmnáct opusů, převážně pro violoncello. Zatímco Antonín Kraft byl založen klasicky, Mikuláš Kraft je již orientován romanticky. V mnohém jeho skladby (mimo jiné šest koncertů pro violoncello a orchestr, dueta pro dvě violoncella) připomínají skladby Paganiniho, a to jak svou melodikou, tak i použitím obdobné virtuózní techniky. Osobnost Mikuláše Krafta je jakousi Paganiniho obdobou - koncertujícím virtuosem a skladatelem.
Polonéza pro violoncello a orchestr op. 2 vyšla tiskem v Offenbachu s./M. u J. André. Její technická náročnost s důrazem na melodiku je dokonalou ukázkou slohu, který je typický pro všechny koncertantní skladby M. Krafta. Oslnivá virtuozita, kdy part sólového violoncella předvání technické obtížnosti prakticky bez oddechu, dává tušit jeho hráčskou vyspělost.
Jiří Hošek