Komentář k původnímu albu 1 12 1349 Supraphonu z roku 1974:
Antonín Dvořák u nás reprezentuje písňovou tvorbu především jako žánr a jeho dílo je základem české písňové tvorby vůbec. Předkládané Písňové cykly jsou vybranými reprezentativními ukázkami tohoto žánru, které skladatel vytvořil v letech 1878-1888 ještě s třiceti dalšími opusy (mimo jiné 5 oper, 4 symfonie, 3 oratoria, 2 řady Slovanských tanců a další). Toto plodné časové rozpětí nutně předpokládá určitý umělecký a kompoziční vývoj.
Nejméně známý cyklus Tři novořecké básně, op. 50 vznikl u příležitosti Dvořákova prvého autorsky samostatného koncertu v roce 1878. Rozhodnutí zhudebnit právě tyto textové předlohy ze sbírky Novořeckých národních písní v překladu V. B. Nebeského bylo do značné míry ovlivněno tehdejšími politickými událostmi na Balkánském poloostrově. Baladický charakter písní odpovídá bohatýrsky bojovnému obsahu, čerpajícímu hlavně z tragického osvobozovacího boje Řeků za národní samostatnost. Hned první píseň Koljas má vzrušený dramatický výraz, který dokresluje hrdinský čin odbojného horala Kolji. Druhá lyričtější píseň Nereidy vypráví o pevné lásce pastýře Janise, odolávající svůdným vodním vílám. Poslední píseň Žalozpěv Pargy naříká nad albánským městem Pargou, které zradou padlo do rukou tureckých nepřátel. Skladatel respektuje textovou předlohu, jak po stránce deklamační stylizace, tak i výrazově.
Známějsí Cigánské melodie, op. 55 na lyrické texty Adolfa Heyduka nesou datum vzniku 1880 a podobně jako Tři novořecké básně byly komponovány přímo pro konkrétní osobu, tentokrát německého tenoristu Gustava Waltera (Tři novořecké básně byly inspirovány barytonistou Prozatímního divadla Josefem Lvem). Cigánské melodie si získaly brzy oblibu i popularitu především ro lyrickou atmosféru a všelidský obsah, vyjadřující lásku, touhu, utrpení a bolest, ale i radost a pevnou naději. Čtvrtá píseň z této sbírky, Když mne stará matka zpívat učívala, získala světovou proslulost.
Opus 73, V národním tónu už v názvu prozrazuje svoji orientaci. Skladatelův záměr zhudebnit tento cyklus byl vyprovokován třemi skutečnostmi: jednak přáním berlínského skladatele F. Simrocka, dále vlivem komponování druhé řady Slovanských tanců a konečně nedostatkem dobré umělé textové předlohy "...vše dobré je už zhudebněno...".V tomto čtyřdílném cyklu jsou tři písně na texty slovácké a jedna na text český. Národní lidový původ písní vyžadoval vysokou schopnost umělecké stylizace a idealizace, kterých se skladatel s jemným citem pro míru zhostil. Jednoduchost a prostota jsou vyváženy osobitostí kompozičního umění.
Písně milostné, op. 83 na texty G. Pflegra-Moravského vznikly z původně rozsáhlého písňového souboru nazvaného Cypřiše, k jehož komponování inspirovalo skladatele citové vzplanutí. Cypřiše mají v Dvořákově díle důležité místo. Autor se k nim několikrát opětně vracel, aby použil jejich citového náboje a rozbolestněné lyriky. Zamilovaná bezprostřednost, která je v Písních milostných skryta a důvěrná opravdovost dokazují hloubku skladatelova citového života a zařazují cyklus mezi nejkrásnější díla české písňové lyriky.
V interpretaci Jindřicha Jindráka dostávají Písňové cykly oduševnělý výraz také pro blízký vztah interpreta ke skladateli: "Mám Dvořáka v repertoáru celého. Líbí se mi na něm, že ačkoliv je romantickým skladatelm a často používá rafinovaných prostředků, výsledek je vždy prostý, jednoduchý, vroucí a český, odpovídá cítění dnešního člověka, tryská ze srdce a má mnoho společného i s lidovou písní".
Hana Rothová-Malá