Z komentáře k původnímu albu 1 12 2141, které vydal Supraphon v roce 1976:
Palestrinova Píseň písní je jedno z největších děl světové hudební literatury. Její hudba má nadčasovou a všelidskou platnost. Giovanni Pierluigi da Palestrina (1525-1594) si vybral latinský text Starého zákona, který svou literární hodnotou, sugestivností, nádhernou hudebností verše, hýřící barvami, líbezností, přirozeností a cudností patří k nejkrásnějšímu, co kdy lidský duch vytvořil. Jeho záměrem bylo dát tomuto textu výraz, který by byl lidský, lidový a který by vystihoval tehdejší prostředí. Uspěch, který dílo ve své době mělo, je důkazem toho, že odpovídalo potřebě společnosti. Vím, že význam Písně písní komentátoři hledají v nejrůznějších oblastech symboliky a mystiky, zatím co v literárnosti tohoto textu se skrývá především vroucí erotismus. Připomínáme si to proto, abychom si vysvětlili onen jedinečný charakter díla. Je to druh "četby" biblického textu, který všadk prostřednictvím hudby překračuje svou literárnost. Polyfonní výraz neopouští přísnost, hvězdnatost, jeho vzepětí se někdy ohýbá do jemné, pružné věty, ve které však nikdy nespočine. Výsledkem je, že Píseň písní, jak říká italský hudební vědec P. Dallamano, se stává dvakrát snem, pohybuje se mezi milostnou extází a mysticismem, a to právě když je přenesena do hudby..............

Na závěr bych chtěl připomenout slova Bernarda Shawa, že staré umění žije tehdy, vdechne-li se mu život současnosti. Interpretací starých mistrů chci dnešnímu posluchači předávat hudbu plnou života, dnešního zjitřeného života a přispět tak k jeho citovému obohacení. Usiluji ve své umělecké práci o to, aby díla starých mistrů žila současným životem a nebyla jen pouhým dobovým dokumentem, zaneseným muzeálních prachem.
Josef Veselka.