Z komentáře k původnímu LP albu 1111 2618 vydaného Supraphonem v roce 1978:
Poslechneme-li si bezprostředně po sobě některou z prvých klavírních sonát Ludwiga van Beethovena (1770-1827) a Sonátu B dur, op. 106, otevřou se nám dva zcela rozdílné umělecké světy a užasneme,
jak strmý slohový vývoj autor prodělal za necelé čtvrtstoletí, které mezi oběma skladbami leží.
Jestliže se v roce 1795 pohyboval ještě zcela v oblasti hudební stylistiky svého předchůdce Josepha Haydna, prolomil v závěrečném tvůrčím vzepětí hranice klasického hudebního vyjadřování
a dostal se do výšin, kam jej již nikdo z jeho součastníků nemohl následovat. Sonáta B dur "pro kladívkový klavír" je nesporně jedinečné dílo v kontextu celé světové klavírní tvorby
nejen svými obrovitými vnějšími parametry, ale především svou uměleckou závažností, filozofickou hloubkou myšlenek a v neposlední řadě i skvělým kompozičním vypracováním a originální koncepcí.
Je to důstojný protějšek 9. symfonie a Missy solemnis, opravdový triumf lidského ducha, který bude vždy přitahovat magickou silou velké pianisty, aby se pokusili zdolat jeho nebetyčné vrcholy,...
Jaroslav Holeček