Z komentáře původního alba 1 10 1680 Supraphonu z roku 1975:
....Třetí klavírní koncert dopsal Josef Páleníček (*19.7.1914– 7.3.1991] v roce 1961 a vnějším impulsem k tvorbě mu bylo setkání s mimořádně nadaným mladým klavíristou. Jeho hra upozornila skladatele na nedostatek moderní klavírní literatury, jež by využívala velkou technickou zběhlost talentovaného žáka na prahu dospívání a přitom mu byla blízká a srozumitelná myšlenkovým a citovým obsahem. Pro umělce na takto vymezeném stupni dokonalosti ovšem napsal autor klavírní koncert v plném slova smyslu, s bohatou a nevšední náplní charakterizující svět mladého člověka. Ve třech větách v zásadě dodržujících klasický formální půdorys jsou kladeny vysoké nároky na úroveň interpreta, na hráčskou perfektnost, myšlenkovou pružnost a citovou vnímavost. Nikoli nechtěně, ale jaksi v druhém plánu, se do hudebního obsahu koncertu dostal i Páleníčkův výklad citovosti dnešního mládí, chápané nekonvenčně a v plné šíři. Snad právě pro tyto prvky by koncertu patřil přídomek "novoromantický" . Zároveň by tím byla podtržena určitá zákonitost Páleníčkova tvůrčího úsilí, protože první klavírní koncert čerpá z odkazu barokních mistrů a druhý je novoklasický.
...Klavírní koncert Viktora Kalabise (27.2.1923 –28.9.2006) z roku 1954, op. 12, je autorovým druhým instrumentálním koncertem. Předcházel mu violoncellový (1951) a následují po něm houslový (1959) a pro trubku (1973). psaný pro vynikajícího francouzského sólistu Maurice André. Také klavírní koncert nese dedikaci, je věnován skladatelově ženě, cembalistce a pianistce Zuzaně Růžičkové. Autor je psal ve svých jednatřiceti létech, v údobí plné umělecké vyzrálosti. S odstupem času zjišťujeme, že v přehledné, "čistotně" koncipované partituře je skladatelova hudební řeč formulována v celé svébytnosti a preciznosti. Před léty k premieře tohoto díla autor mj. řekl: "Mým úmyslem bylo napsat klavírní KONCERT v pravém slova smyslu tohoto slova. Ne tedy koncert novoromantického typu, kde se složka orchestrální uplatňuje skoro až symfonicky a kde klavírní part je mnohdy přehlušen žesťovou skupinou. Klasikové dovedli sdělit všechno bez laciného patosu a křiku..."
A skutečně, uměřenost a vyváženost vpravdě klasická, průzračná sazba orchestrálního i sólového partu - to jsou výrazné vlastnosti tohoto třívětého koncertu, plného pohody a jiskřivého vtipu,
Jan Šmolík, 1975