Václav Hudeček (1952) zahájil svoji příkladně strmou dráhu mezi českou a mezinárodní interpretační elitou v šedesátých letech. Přesně 12. listopadu 1967 vystoupil na koncertu v Londýně s Royal Philharmonic Orchestra. O den později ho slyšel legendární David Oistrach, předpověděl mu velkou budoucnost a nabídl mu pedagogicku pomoc. A tak žák vynikajícího pedagoga Bohumila Kotmela, který Hudečka dokázal připravit ve dvanácti letech na Pražskou konzervatoř, přichází na tento ústav k Josefu Mickovi. Na Akademii múzických umění, kde se objevuje jako mimořádný žák již v šestnácti letech, studuje pod vedením Václava Snítila. Svá mistrovská studia zakončil v letech 1970-1974 u Davida Oistracha - geniálního představitele ruské houslové školy. K jeho odkazu i k odkazu dalších velikánů této skupiny se Václav Hudeček neustále hlásí. A tak cílevědomě spolupracuje i dnes s nositeli tradic Oistracha, Kogana a Sitkovetského, jak dokazují jeho nahrávky u firmy Supraphon a zejména styl jeho hry, spojující technickou suverenitu s vervně tvořeným a emocionálně bohatým tónem a s radostí, kterou dovede nezaměnitelným způsobem přenášet do publika. Cesta na houslový Olymp nebyla tak snadná, jak by se mohlo při pohledu na usměvavou tvář Václava Hudečka,
který se stal jako jeden z mála umělců tzv. vážné hudby symbolem popularity a úspěchu, zdát. Přesto patří Václav Hudeček i v devadesátých letech, v době, kdy si připomíná třicáté jubileum své umělecké kariéry,
k vrcholným reprezentantům českého interpretačního umění a reprezentuje tuto oblast často na zahraničních zájezdech i svými nahrávkami u firmy Supraphon, se kterou spolupracuje jako exkluzivista.
Nahrávka Vivaldiho Le Quatro Stagioni s dirigentem Pavlem Koganem je od roku 1992 stále nejúspěšnější produkcí v České republice a interpret za ni obdržel zlatou a v roce 1997 platinovou desku.
Rovněž za nahrávku nazvanou Hudeček, Stivín, Brabec hrají Vivaldiho obdržel interpret zlatou desku.
Václav Hudeček se nevěnuje jen kompozicím starých mistrů, ale rozšiřuje své repertoárové spektrum o díla XX. století (Janáček) a skladby soudobých českých autorů (Bodorová, Fišer, Mácha),
intenzívně se věnuje podpoře mladých hudebníků a obnově rodného domu Gustava Mahlera jako prezident prestižní nadace Musica noster amor.
Předkládaný výběr nahrávek a uměleckých partnerů Václava Hudečka je nazván příznačně podle obrazu Zdeňka Jandy - Zahrada hudby.
S výjimkou live záznamu koncertu Pražského jara (20.5.1972) pocházejí všechny nahrávky na CD z devadesátých let a zahrnují i dva zvláštní a poprvé uveřejněné "hudební dárky"
- jen pro toto CD nahranou Dvořákovu Humoresku a Bingeho Alžbětínskou serenádu.
Jiří Štilec