Na televizní popularizační cyklus Česká filharmonie hraje a hovoří navazoval v sedmdesátých letech Panton vydáváním alb doplňujících a navazujících na jednotlivé epizody,
ve kterých Václav Neumann nejprve rozebíral dané dílo a pak je s Českou filharmonií provedl.
Druhý díl (kat.č. 8110 0012) byl věnován L.Janáčkovi a jeho symfonické rapsodii pro orchestr Taras Bulba.

Z komentáře Z.Vokurky k původnímu albu z roku 1979:
...Mnozí Leoše Janáčka staví do jedné řady se Smetanou, dokonce i s Dvořákem. Srovnávají tvorbu, meditují nad každým dílem, obdivují a zatracují. To není správné. Mezi Janáčkem a Smetanou musel být obrovský rozdíl. Vždyť každý vyrostl v jiných podmínkách. Revoluční rok 1848 je symbol, s nímž je svázána tvorba Bedřicha Smetany. Leoš Janáček Leoš Janáček umělecky dozrál v době, kdy byl u nás nastolen kapitalistický řád, kdy skladatel poznává bolestnou pravdu života. V říjnu roku 1905 byl v Brně při manifestaci zastřelen dělník...(Janáček) protestoval klavírní sonátou "1.X.1905"...
Leoš Janáček byl zaníceným rusofilem...v jeho dílech nalezneme mnoho ruských námětů, objevuje se i hudební řeč. Stačí uvést operu Káťa Kabanova, houslovou sonátu a není divu, že Janáčka uchvátila Gogolova bohatýrská povídka o kozáckém atamanovi Tarasu Bulbovi...(Janáček) ve své hudbě skvěle postihuje hlavní Gogolovu myšlenku. Hudba je založena na ostrém protikladu sváru, dramatickém napětí, ovšem nasloucháme i roztoužené melodii, vyjadřující lásku Tarase Bulby k vlasti.
Úvodní část této symfonické rapsódie je skladatelem nadepsána Smrt Andrijova a zobrazuje historickou bitvu u Dubna. Mladý Andrej se zahleděl do očí krásné dcery polského velmože a zapomněl na svou povinnost. Vždyť vytouženou lásku nemůže získat jinak, než zradou národa. Andrij zběhl k nepřátelům...Gramofonová deska přináší výklad druhé a třetí části:
Smrt Ostapova a Proroctví a smrt Tarase Bulby. Ostap byl druhým synem Tarasovým a zdá se, že bude pokračovatelem a pýchou rodu. Ale Poláci ho zajali a před otcovýma očima popravili. Závěrečná část líčí atamanovu tragickou smrt upálením na polské hranici i jeho veliké vidění vítězného konce boje s nepřítelem a slavné budoucnosti ruského národa.
Leoš Janáček zhudebnil ve zcela lapidární zkratce nejpůsobivější scény z Gogolova literárního odkazu. Vyjadřuje to slovanským charakterem, dramaticky a po zvukové stránce svéráznou instrumentací. Při dnešním setkání s hudbou Leoše Janáčka je především dirigent Václav Neumann. Zaposlouchejte se do jeho poutavého vyprávění.