Lesní roh se těšil v osmnáctém století značné oblibě a prožíval v té době první dobu svého rozkvětu. Do hudebního dění vstoupil přímo ze života:
lesnice, používané původně jako signální nástroj při lovech, osvědčila své schopnosti širšího a bohatšího hudebního výrazu a ocitla se v chóru ušlechtilých instrumentů ve službách umělecké hudby.
Tak posluchač doby baroka či rokoka poslouchal se zalíbením jásavý i melancholicky zastřený tón lesního rohu a mohl se radovat z veselých popěvkových fanfár,
které si s sebou tento nástroj přinesl z loveckých zábav a slavností. Skladatelé osmnáctého století svěřovali interpretům na cornu, mezi nimž byly i skutečné kapacity,
jako například mozartovský hráč Franz Anton Leutgeb, či český cornista Jan Stich-Punto, náročné úkoly.
K desítkám sólových koncertů s orchestrem se přidružuje i menší počet dvojkoncertů, v nichž dvojice lesních rohů ještě násobí zvláštní zvukové kouzlo svého typického projevu.
Cenná díla vyšla z tvůrčí dílny českých skladatelů. JOSEF REJCHA (1852-1795), strýc známého pařížského skladatele a teoretika Antonína Rejchy, současník Mozartův,
byl jedním z početného zástupu českých hudebníků, kteří v osmnáctém století hledali své profesionálná uplatnění v cizině.
Rejcha získal svou vynikající violoncellovou hrou místo v knížecí kapela ve Wallersteinském orchestru ve Švábsku (nyní NSR), později přesídlil do Bonnu.
Jeho spoluhráčem ve wallersteinském orchestru byl FRANTIŠEK ANTONÍN RÖSSLER (1746-1792), skvělý kontrabasista a kapelník.
Rössler-Rosetti opustil, stejně jako Rejcha, Wallerstein a získal nové postavení ve Schwerinu (dnes NDR). Rejcha ani Rössler-Rosetti nezapřeli ve své hudbě český původ,
patrný především ve zpěvných a jímavých volných větách jejich koncertů. Rössler napsal sedm koncertů pro sólový lesní roh a pět dvojkoncertů; tato deska obsahuje pátý z nich - Es dur.
Pozornost lesnímu rohu věnoval rovněž LEOPOLD MOZART (1719-1787), otec Wolfgangův, působící ve službách salcburského arcibiskupa, byl především znamenitým houslistou evropské pověsti,
komponoval však i cenné skladby pro dechové nástroje. Také JOSEF HAYDN (1732-1899), tvůrce klasické symfonie a smyčcového kvartetu, řekl své slovo v koncertantní oblasti. Je však více než jisté, že Koncert Es dur pro dva lesní rohy není jeho dílem. Hobokenův katalog skladbu neuvádí a její editor Edmund Leloir neuvádí nic na podporu Haydnova autorství. Přesvědčivý není ani pokus připsat dílo Michaelu Haydnovi.
Podle názoru obou našich interpretů může být pravděpodobným autorem skladby nejspíše Rössler-Rosetti, neboť hudba koncertu vykazuje některé typické znaky jeho stylu.
--------------------------------------------
BEDŘICH A ZDENĚK TYLŠAROVI představují ve svém oboru interpretační špičku. Oba vyšli z brněnské hornové školy prof. Šolce na JAMU, oba jsou členy České filharmonie,
vystupují sólově a spolupracují s různými komorními soubory. Jako hornové duo nahráli dvě desítky gramofonových desek s obsáhlým klasickým a barokním repertoárem
a jsou zváni ke koncertním vystoupením do významných světových hudebních center (Mnichov, Londýn, Drážďany, Lipsko, Tokio). Jejich hra je hodnocena nejvyššími měřítky
jako technicky vytříbená, virtuózní, s vynikajícími tónovými vlastnostmi, vyznačující se českou zpěvností. Jedinečné muzikální cítění dovoluje oběma interpretům tlumočit díla klasická i soudobá.
Karel Mlejnek