Na televizní popularizační cyklus Česká filharmonie hraje a hovoří navazoval v sedmdesátých letech Panton vydáváním alb doplňujících a navazujících na jednotlivé epizody,
ve kterých Václav Neumann nejprve rozebíral dané dílo a pak je s Českou filharmonií provedl.
Třetí díl (kat.č. 8110 0013) byl věnován A.Dvořákovi a symfonické básni Vodník z cyklu Kytice.

Z komentáře Z.Vokurky k původnímu albu z roku 1979:
Je-li Smetana jas a radost, možno říci o Antonínu Dvořákovi: Dvořák je prostý český muzikant, jehož celý život je pouť do světa prostých lidí a za krásou přírody. S jakým cílem jí dovedl naslouchat, obdivovat les se zpěvem ptáka a tichým krokem laně, hledal rozkvetlé louky, toužil spatřit tanečně živou scénu rusalek, tíhnul k lidové pohádce a pověsti. Chtěl mít hudbu jako řeč lidského srdce.
napadlo vás někdy, jak asi Dvořák spřádá svoje myšlenky? "Činím si vždy náčrtky, které obsahují vše podstatné pro moji motivickou práci, pro zamýšlený hudební výraz. Tato práce po periodě napjatého přemýšlení po době chtění koncentrace mého uměleckého JÁ hladce a rychle pokračuje. Moje fantazie potřebuje být podnícena, ale pak už mne strhuje sama...Nepracuji dlouho, neboť když pracuji, dělám věc v jednom tahu. Neunavuje mne to.! I stalo se, že jednoho dne sáhl Dvořák po Kytici z pověstí národních Karla Jaromíra Erbena. volba těchto básní byla typická už také proto, že veliký mistr, lidsky dozrálý dobře věděl, že Erben dovedl znamenitě vázat kytice. Vybíral pro své dílo zvláště prostá a voňavá kvítka. Všechny je znal krásnými jmény. Věděl i o takových, která je nutno trhati o půlnoci, když měsíček je v úplňku:
Na topole nad jezerem,
seděl vodník pod večerem:
sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.
V roce 1896 píše Antonín Dvořák čtyři symfonické básně na Erbenovy balady. Vodní patří jistě k nejkrásnějším, Má úžasnou dramatickou sílu, hluboký cit a přímo strhující veršovou hudebnost. Proto se Dvořák rozhodl tlumočit baladu o vodníkovi bez účasti zpívaného slova, pouze prostřednictvím