Na televizní popularizační cyklus Česká filharmonie hraje a hovoří navazoval v sedmdesátých letech Panton vydáváním alb doplňujících a navazujících na jednotlivé epizody,
ve kterých Václav Neumann nejprve rozebíral dané dílo a pak je s Českou filharmonií provedl.
Pátý díl (kat.č. 8110 0015) byl pokračováním dílu předešlého provedením ukázek z Pražského karnevalu B.Smetany, Pohádky J.Suka a nově předehře Egmont L.van Beethovena
Z komentáře Z.Vokurky k původnímu albu z roku 1979:
.....Také v Beethovenově díle nalezneme dokonalé naplnění nejvyšších lidských ideálů, smyslu lidského života. Beethoven miloval Goetha, sympatizoval s ním jako s odvážným bojovníkem za nové myšlenkové proudy počínajícího století. ...Cesty obou umělců se střetly poprvé a naposledy v Tepliccíh roku 1812. Příhoda, kterou tu společně prožili, stačila, aby rázem osvětlila rozpor v jejich povahách, aby je od sebe navždy rozdělila..."Seznámil jsem se v Teplicích s Beethovenem," píše Goethe,"jeho nadání mě uvedlo v úžas, ale je bohužel osobnost zcela nezvádnutá." Tím je všechno skončeno. Po celý život se Goethe a Beethoven už neuvidí. Goethe se jeho hudbě obdivoval, ale bál se jí. Znepokojovala ho až jednou přece vyslovil svůj názor:"Je toopravdu velké umění, ale ztratil bych při tom rozum, je to jako by se dům hroutil na kusy."
A nyní něco o Beethovenově scénické hudbě ke Goethově tragédii EGMONT. Roku 1809 se dal Beethoven s nadšením do práce, protože básníka obdivoval a dosud se s ním osobně nepoznal. V jednom dopise napsal:"Skládal jsem Egmonta jen z lásky ke Goethovi a abych to dal najevo, nevzal jsem nic od divadelního ředitelství." Scénická hiudba obsahuje celkem devět čísel: skladby písňové, sborové a orchestrální meziaktové vložky. Ouvertura je jeden z nejskvělejších kusů orchestrální literatury. Považujeme ji za jakousi hrdinskou hudební báseň, která si všímá pouze zuáikladního obsahového zaměření Hoethova dramatu. Počíná tíživými, drsnými akordy, v nichž vyjadřuje tíhu vládnoucí ruky vévody z Alby nad Flandry. Směle vystupňovanou střední část staví pak Beethoven jako sugestivní hudební obraz zápasu dvou sil. Symfonická báseň graduje v obraz vítězné a nezlomné energie lidu, který svou myšlenku prosadí za cenu, že jeho představitel Egmont potupně zahyne.