František Stupka (* 18.1.1879–24.11.1965) byl český dirigent, houslista a pedagog
Z komentáře k původnímu dvoudeskovému albu Pantonu vydanému pod kat.číslem 01 0447-8 v roce 1974:
...Dvořákova Symfonie G dur č. 8 "Anglická" je záznamem z abonentního koncertu České filharmonie 8. ledna 1959 ve Smetanově síni, kdy prof. Stupka řídil ještě Brněnské fontány a kašny od Osvalda Chlubny a Novákovu symfonickou báseň V Tatrách) ...O tomto koncertě napsal dr. Václav Holzknecht, že prof. Stupka řídil "vše s neuvěřitelnou svěžestí, s bezpečným výrazem a Antonína Dvořáka dokonce zpaměti". Pokračoval: "Jeho gesto je klidné a neokázalé, ovládá bezpečně orchestr, který mu rozumí a přesně reaguje. Česká filharmonie - i když se už skoro celá vyměnila proti sestavě, jež pod Stupkou hrávala - cítila mimořádnost okamžiku a podala všechny skladby se vzácnou zvukovou šťávou a vznosem. Byl to znamenitý koncert a nebylo ani trochu třeba cokoli připočítavat k dobru jubilantova věku...".
Na vysvětlenou dodejme, že prof. Stupka byl pozván Českou filharmonií, aby v spolupráci s ní oslavil své osmdesáté narozeniny.
Záznam Dvořákovy Symfonie e moll, č. 9 "Z Nového světa" je ještě o pět let pozdější - z roku 1964. Tehdy jsem shodou okolností psal o tomto koncertě sám a dovolte mi proto, abych připomněl - rovněž citátem - výjimečnost události:"Již cestou od tramvaje mě zastavovaly dotazy: "Nemáte lístek?" Dům umělců byl jako v obležení a přece v neděli odpoledne 19. ledna v něm neměl vystoupit žádný zahraniční star, ale umělec, kterého zná naše obecenstvo, zvláště starší generace, přímo důvěrně: prof. František Stupka. Česká filharmonie uspořádala k poctě jeho 85. narozenin mimořádný koncert, který se proměnil v pravé ovace nestárnoucímu umělci..Poslechl jsem si znovu záznam tohoto koncertu a myslím, že mohu opakovat i těch několik vět, jimiž jsem se pokusil tehdy - pod bezprostředním dojmem - charakterizovat Stupkovo umění: "Jeho Dvořák zpívá prostě a upřímně. Nikde není ani stopy po nějakém vnějším dirigentském efektu, toužícím po lesku virtuozity: v pravém slova smyslu se muzicíruje. Upoutá přirozeností ve stavbě gradační plochy, okouzlí smyslem pro orchestrální zvuk. Z jeho hudby dýchá jakási úsměvná moudrost. A jestliže zvolí vláčnější tempa, dovede i v nich udržet plné napětí a vytvořit neopakovatelnou atmosféru. Snad nejnázornější příklad, který se musel vrýt do paměti, přinesla tentokrát Symfonie Z Nového světa...
Vladimír Šefl