Z obalu původní SP desky (33 0381): Kombinovat zvuk malé rockové skupiny s jazzovým big bandem není ničím neznámým. Když se ve druhé polovině šedesátých let začala rocková avantgarda stále více zajímat o jazz, vznikla ve světě celá řada rockových skupin (za všechny můžeme jmenovat alespoň Blood, Swat & Tears), jejichž dechové sekce nepřesahovaly sice zpravidla pět nástrojů, ale způsob, kterým byly v těchto souborech dechové party psány, nápadně připomínal právě instrumentaci velkých těles a zjevná byla i snaha přiblížit se zvuku jazzových orchestrů. U nás před nedávnem podobně experimentoval Kamil Hála a JOČR s Hladíkovým M efektem na dvou deskách Nová syntéza. Hlavní iniciativa ovšem vycházela ze strany jazzmanů, Kamil Hála byl ostatně aranžérem těchto nahrávek.
Skladba Konstelace na této EP desce vyrůstá z jiného zázemí - pro rockové combo a jazzový orchestr ji napsal a aranžoval rockový hudebník Martin Kratochvíl. Spolupráce Jazzového orchestru Československého rozhlasu s Jazz Q má už tradici. Dirigent Kamil Hála přizval Martina Kratochvíla v roce 1972 k natáčení jazzové úpravy Chačaturjanova baletu Gajané, později aranžoval pro JOČR některé jeho skladby a nabídl mu ještě lákavější možnost; pokusit se samostatně o kompozici pro Jazz Q a JOČR. Z tohoto popudu vznikl na podzim loňského roku zkušební rozhlasový snímek Konstelace.
Skladba Mlýn byla původně napsána pouze pro Jazz Q. Velkou úlohu v ní dostal moogův syntetizátor, na který hraje autor skladby, druhým sólovým nástrojem je kytara Františka Francla. Obě sóla jsou tónově zakotvena v jedné z indických rág, hindole, kterou v tomto případě tvoří tónová řada C-E-Fis-A-H, což dává sólistům možnost dotvářet ve skladbě (je hrána v 6/8 rytmu) neobvyklou atmosféru.
V Konstelaci je důležitou složkou použití vokální skupiny (C&K Vokál), mohutný zvuk sboru svojí temnou barvou vytváří společně se žesti náladu kompozice. Sólisty jsou opět František Francl a Martin Kratochvíl, který hraje tentokrát na elektrické piano.
Jazz Q Praha je jedním z nejstarších československých skupin jazzové a rockové oblasti. Začínala před více než deseti lety s moderním jazzem a v době, kdy byli jejími členy tragicky zesnulý vibrafonista Luboš Pristof a saxofonista a flétnista Jiří Stivín, směřovala k volnému projevu free jazzu. V roce 1970 vedoucí souboru Martin Kratochvíl od základu změnil tvůrčí koncepci a s novým obsazením začal odvážně s hudbou na pomezí jazzu a rocku.
Jazz Q si zakrátko vydobyl úctyhodnou pozici u domácího obecenstva i kritiky a účastí na několika evropských jazzových festivalech získali mezinárodní punc reprezentativní kvality. Mají za sebou čtyři LP desky plné původních skladeb, autorem většiny z nich je Martin Kratochvíl. Jazz Q staví na vysoké hráčské technice celé skupiny, na sólových improvizacích Františka Francla (kytara) a Martina Kratochvíla (syntetizátor, el. piano) a na skladatelském talentu svého vedoucího, který se skupinou na cestě k modernímu, osobitému a sdělnému výrazu dosahuje již několik let pozoruhodných výsledků.
(Sleeve-note Ondřej Konrád, 1976)