Z komentáře k albu 1 11 0466 vydaného Supraphonem v roce 1976:
Romantikové milovali literaturu a inspirovali se jí. Franz Schubert zhudebnil stovky písní a sám příležitostně básnil, Schumann váhal mezi spisovatelstvím a hudbou a zůstal i jako skladatel hudebním žurnalistou, Liszt šel tak daleko, že podřídil v symfonické básni hudební formu mimohudebnímu námětu. F r y d e r y k C h o p i n - přítel George Sandové - zůstal kupodivu literaturou v oblasti hudby nejméně dotčen. Napsal jen několik písní na lidové intonované texty a jinak se nedal v hudební koncepci - třeba byla na svou dobu smělá a nová - ničím ovlivnit. Jediné dílo, o kterém se tvrdí, že dostalo literární impuls, jsou jeho B a l a d y. Slavný cyklus má zcela jistě dramatický podklad. Velké kontrasty tajemných, něžných a děsivých dějů, které se tu vyskytují, nutí bezděčně pátrat po obsahu. Romantická estetika si libovala v konkrétním výkladu hudby a hledala leckdy i násilně syžety hudebních děl. Zde je našla. Pro balady byla prý totiž Chopinovi předlohou Mickiewiczova díla....
M a z u r k y jsou původně lidové tance..., které pronikly do šlechtických vrstev a nabyly tak některých příznačných rysů. Vedle polonéz se uplatnily v Chopinově díle jakožto stylizovaný folklór. První taneční forma je spíše slavnostní, druhá intimní. Do mazurek vložil skladatel mnoho ze vzpomínek na pobyt ve vlasti a není divu, že se v nich odrazila nostalgie a horoucí stesk nedobrovolného vyhnance. Je podivuhodné, jak dovedl Chopin do jejich úzkého rámce vložit tolik rozmanitých nálad....
Václav Holzknecht

Pozn. vydavatele:
Původní LP neobsahovalo poslední dvě skladby - ty nyní vychází poprvé na našem digitálním titulu